Klaun

Opět skvostná satira nebo spíš groteska v té nejlepší východoevropské tradici s příměsi magického realismu, jak si představuje například Michail Bulgakov. Neznám moldavské reálie ani tamní společenskou situaci, zřejmě nic moc, vesměs asi bída a deprese, ale Ciocan umí současný a zřejmě dost bezútěšný stav Moldávie (kde lze zpeněžit i hříchy) skvěle popsat, a to s patřičnou nadsázkou jako málokterý spisovatel. Je skvělé, že nakladatelství Dybbuk systematicky vydává další romány Iuliana Ciocana v překladech Jiřího Našince. Doporučuji.

Mysteriózní postava klauna (líbí se mi jeho nejasný popis: červená baseballka, špinavé šedivé vlasy, chování podvodníka, trickstera), který lidem dává cash za to, že mu v kanclu jeho nadace (s obrazem masožravého dinosaura požírajícího býložravého dinosaura) svěří a prodají svoje hříchy vede k destabilizaci společenského života v Kišiněvě, protože hodně lidí se zkrátka vybodne na svoji práci, nebo začnou konečně být upřímní k lidem, kterým dříve zobali z ruky, protože je potřebovali, v kterémžto případě jde o trefnou ukázku klasického pokrytectví, které můžeme spatřit všude. Líbilo se mi, jak řada kapitol končila smrtí postav, které "lehce nabydou, aby ztratili ještě víc" a fakt, že se něčemu vyhnou, jako třeba penězům od klauna, je vlastně taky nespasí za jejich hříchy. Konstantní přítomnost vran dodává pochmurný nádech, až "zastíní oblohu do temnoty". Není tu jediné postavy, která by nebyla bez poskvrny, což odpovídá; jediní andělé a světci jsou ti, které si utvoříme v naší hlavě, tahle idealizace je obvykle zakořeněná v nevědomosti (nejsme při tom, nevíme třeba, co dělá polovička tehdy a tehdy) a tak obvykle, když žijete v perfektním ne-konfliktním vztahu, velice často je to z pouhé (často dobrovolné, naivní) nevědomosti. Někdo jako klaun je pak kýžený katalyzátor pravdy. 7/10