O autorce vím, že píše dobře a zároveň neskutečně čtivě. I z tohoto důvodu jsem si tedy vybrala její další knihu, přestože téma covidové pandemie mne vůbec nebaví. Musím ale přiznat, že po přečtení anotace jsem netušila, o co přesně půjde - a to byla asi moje záchrana ;-), protože jinak bych se pravděpodobně knize vyhnula obloukem a to by zase byla velká škoda ;-). Bohužel mi ale nesedla hlavní postava, tj. Diana, která těsně před zásnubami se svým přítelem Finnem odletí (bez něj) na jejich společnou dovolenou na Galapágy. Je totiž březen roku 2020 a nákazy covidem se množí, proto on jako lékař nemá šanci se dostat pryč z New Yorku. První část knihy je spíše takové více či méně pohodové vyprávění o tom, co Diana na ostrově Isabela zažije a nakolik to ovlivní její dosavadní život. A právě zde jsem s ní měla tak trochu problém. Není totiž schopná se rozhodnout, zda se má přece jen za Finna provdat, anebo pokračovat v tom, co začala zde na dovolené. Tohle má být dospělá žena, která ví, co chce? No to snad ani ne... A potom přijde tak nečekaný obrat, že jsem nejdřív sama nevěděla, která bije! :-). O co přesně půjde, psát nebudu, to bych totiž musela prozradit to nejdůležitější v celém příběhu ;-). Jak už jsem psala výše, kniha je tak dobře napsaná, že se nedá odložit navzdory ne právě příjemnému tématu. Ale protože nějaké malé výhrady jsem měla, dávám tentokrát o jednu hvězdičku méně ;-).

Na knihách Jodi Picoult se mi líbí silná společenská témata a to, jak se autorka ve svých příbězích dokáže podívat na problém ze všech stran a přinutit čtenáře k zamyšlení. Tady jsem se však při čtení první části knihy lekla, že Jodi tentokrát sepsala jednoduchý romantický příběh. Naštěstí přijde zlom a dojde na hlavní námět knihy, kterým je pandemie koronaviru. Covid v určité době změnil život nám všem, tento příběh ukazuje, že některým změnil život naprosto zásadně. Někdo přišel o práci, někdo dokonce o blízké, nejvíce však covid změnil ty, kteří málem zemřeli. Prostřednictvím hlavní hrdinky Diany a jejího přítele lékaře Finna autorka vypráví, jaké to bylo se s virem doslova porvat o život jako pacient na JIP a ukazuje i pohled lékaře v první linii - jeho neskutečné vyčerpání fyzické i psychické, přesto neutuchající odhodlání bojovat o každý život a radovat se z každého vítězství. Mimo hlavního námětu je tu ještě pár dalších vedlejších, které také stojí za zamyšlení. Výborně napsáno, skvěle vykreslená atmosféra, emoce i myšlenky. Má jediná výtka patří k začátku - úvodní část na Galapágách mohla být o něco kratší, tohle není kniha o dovolené. Jinak skvělé. Moc oceňuji, že Jodi PIcoult prostřednictvím příběhu připomíná, že ne všichni měli v době pandemie takové štěstí, že jejich jediným nepříjemným zážitkem bylo nošení roušek nebo třeba zavřená kina. Někteří si to ani neuvědomují, ale u knih o španělské chřipce nikdo nezpochybňuje silný námět a nepíše hloupé komentáře. U covidu je tomu jinak, důvody jsou ale zřejmé, takže malé doporučení - pokud si tuhle dobu nechcete připomínat ať už kvůli bolestným zážitkům nebo protože to naopak považujete za zbytečné, otravné a obtěžuje vás to, nečtěte, prosím, tuto knihu.