Keď žeriavy tiahnu na juh

Stárnutí, vzpomínání a odcházení starého muže, který nemá zrovna ideální vztah se svým synem. Silný, dojemný příběh o nepochopení, těžkých situacích, vyrovnání se i smíření na sklonku života...

Křehké a melancholické vyprávění o realitě lidského života .... Tak jako příroda má svá roční období - život člověka je rozdělen do etap .... První a nejdůležitější je doba zrození - a poté dospívání, zralosti, soumraku a odletu .... Všechna období mají své plusy i mínusy .... a o tom vlastně vypráví tato kniha .... plná prolínajících se vzpomínek minulosti se současností .... Starý pán Bo už je zdánlivě osamělý - ale jeho žena, která již nevnímá, žije v ústavu .... dále je otcem syna Hanse, má vnučku Ellinor, přítele Ture a čtyřnohého přítele Sixtena .... Za pomoci pečovatelů tráví své podzimní dny, proložené bilancí svého žití .... Ale - "každé ráno je cesta domů delší " .... Tato kniha hovoří o snaze být soběstačný, neobtěžovat okolí a dožít své dny v klidu a pozapomínání .... Mladá autorka věrohodně popisuje tuto pomíjivost času .... .... a já slyším, jak se jeřábi slétají, než odtáhnou na jih .... Ovšem duše člověka se již po odletu nedokáže navrátit .... Velmi pěkné a emotivní čtení - o loučení ....