Keď žeriavy tiahnu na juh

Bo je starý muž, který žije v domě se svým psem Sixtenem. Ví, že je na sklonku života, protože ho vitalita opouští na jeho gusto docela rychle. Už nemá sílu jako dřív, už ho nohy a ruce tolik neposlouchají. Je pomalý a slabý, ale v hlavě to má naprosto v pořádku. Pečují o něj lidé z pečovatelské služby a občas se zastaví jeho syn. Syn, který by pro něj chtěl to nejlepší, přestože dosud byl vztah mezi nimi ochladlý. Ten však přistupuje k otci docela razantně. Tati musíš, tati nesmíš a Bo nemá sílu, aby se bránil. Místo toho utíká do vzpomínek na mládí, na svou manželku, která je bohužel umístěna v zařízení pro lidi s Alzheimerem. Prožili spolu celý život, milovali se a překonávali životní nástrahy. Bo se zamýšlí i nad tím, jaký byl vlastně otec. Dával svému synovi najevo otcovskou lásku, podporu, pochopení a odvahu? Bo má i kamaráda s kterým si telefonuje a je rád, že udržuje jakýsi kontakt s okolním světem. I on je ale starý a na sklonku života... Tohle byl pro mě neuvěřitelně emočně náročný příběh. Autorka skvěle líčí pocity a chování starých lidí, kteří tuší, že mají svůj život odžitý. Stále by rádi žili jako za mladých let. Byli vitální a samostatní. Jenže se tak vidí jen uvnitř sebe. Jejich tělesná schránka je slabá, nemotorná, bez sil. Častěji a častěji potřebují odpočinek a s mladými lidmi se nechtějí hašteřit. Ve svém nitru vědí, co by měli udělat, ale stáří je pevně obepíná a nepouští. A když pak přijde situace, která je pro ně těžká a nedokážou se s ní vyrovnat, opouští je chuť žít ještě rychleji. Na přední obálce knihy je napsáno, že jde o něžný příběh o stárnutí, vlastním i cizím a o tiché krutosti lásky. S Boem prožijeme půl roku, ale do vzpomínek se mi zapsal napořád. Tušila jsem, že příběh bude hodně emoční, ale že polovinu knihy proslzím a konec probrečím, jsem nečekala. Pro mě byla kniha lidsky neuvěřitelně silná. Pokud byste si rádi přečetli příběh, který vás emočně vyždímá, tak Jeřábi táhnou na jih rozhodně doporučuji.

Nádherná kniha, která se mě dotkla u srdce. I přes těžký a neveselý námět je text nesmírně čtivý, nechybí v něm nadhled a humor a stravitelně podává i ty opomíjené a nepříjemné stránky stárnutí, nemoci a umírání. Je to oslava života ve všech jeho rovinách - mezilidských vztahů, lásky rodičovské, partnerské i přátelské, lásky ke zvířatům a k místům, ke krajině. Jímavý portrét obyčejnosti, která se ale stává výjimečnou, protože byla prožita do poslední chvíle. A v neposlední řadě je to taky malá, ale o to důležitější pocta všem, kdo stárnoucí a umírající provázejí v jejich posledních chvílích. Věřím, že to pro nás může být velkou inspirací.