Kdyby nebylo tebe

Kate Golden má neuvěřitelný cit pro romantiku, ve které se doslova rozpouštím. Je až děsivé, jak umí napsat melancholii, touhu a ty malé intimní momenty mezi řádky. Teď jen civím do stropu a snažím se vzpamatovat z toho, že mě zničil fiktivní muž s kytarou, který ani není můj typ. P.S: Doufám, že nám Fragment přeloží i Half City. :)))

Z téhle knihy mám trošku rozporuplné pocity. Střídaly se zde momenty, kdy jsem s nadšením hltala každou další větu, s těmi, u kterých jsem čekala, až „konečně“ skončí. Naštěstí převládaly ty, kdy jsem z knihy byla spíše nadšená, a závěr knihy jí rozhodně ještě vylepšil reputaci. Takže i přes pár „nudnějších“ částí jsem si čtení užila a knihu jsem přečetla poměrně rychle. Je to romantika, přesně víte, jak to dopadne, ale tyhle knihy prostě nečteme kvůli složité zápletce. Čteme je, protože si chceme u příběhu odpočinout a jen se nechat unášet na řekněme klidné vlně rozvíjejícího se vztahu s příměsí lehkého utrpení nebo dramatu. No, a to jsem od knihy Kdyby nebylo tebe dostala. Stejně jako hlavní hrdinka Clementine jsem si k Tomovi chvilku hledala cestu, protože přestože je v jádru vlastně takový plyšák, tak dostat se k němu blíž není úplně jednoduché ani pro čtenáře a neoslovil mě na první dobrou. Postupem času jsem si ho ale díky vývoji situace docela oblíbila. Clementine není úplně romantická duše, a navíc celý život strávila v určité rutině, takže začátek celého vztahu je pro ni trochu krkolomný a docela by se na to dalo aplikovat, že protiklady se přitahují. Bylo zajímavé sledovat vývoj postav, a to, jak právě opačné nastavení jejich protějšku nutí se na věci podívat i z jiného úhlu a přehodnotit určitá rozhodnutí. Navíc se v příběhu skrývá více než jen romantika, autorka zde popisuje například i úskalí hudebního průmyslu. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media.