Kdyby nebylo tebe

"Během těch dvou měsíců jsi mi otevřel oči. Myslím, že než jsem tě potkala, viděla jsem svět černobíle. Ale to hlavní, co jsi mi ukázal," - zhluboka se nadechnu - "je, že zamilovat se vyžaduje daleko víc odvahy než se schovávat za zdí cynizmu v bláhové naději, že se tím vyhnu bolesti." Romantický příběh z hudebního prostředí, který vás vtáhne do jejich autobusu, na koncerty, do zákulisí, úplně jsem měla chuť poslechnout si Tomovy písničky.

Z téhle knihy mám trošku rozporuplné pocity. Střídaly se zde momenty, kdy jsem s nadšením hltala každou další větu, s těmi, u kterých jsem čekala, až „konečně“ skončí. Naštěstí převládaly ty, kdy jsem z knihy byla spíše nadšená, a závěr knihy jí rozhodně ještě vylepšil reputaci. Takže i přes pár „nudnějších“ částí jsem si čtení užila a knihu jsem přečetla poměrně rychle. Je to romantika, přesně víte, jak to dopadne, ale tyhle knihy prostě nečteme kvůli složité zápletce. Čteme je, protože si chceme u příběhu odpočinout a jen se nechat unášet na řekněme klidné vlně rozvíjejícího se vztahu s příměsí lehkého utrpení nebo dramatu. No, a to jsem od knihy Kdyby nebylo tebe dostala. Stejně jako hlavní hrdinka Clementine jsem si k Tomovi chvilku hledala cestu, protože přestože je v jádru vlastně takový plyšák, tak dostat se k němu blíž není úplně jednoduché ani pro čtenáře a neoslovil mě na první dobrou. Postupem času jsem si ho ale díky vývoji situace docela oblíbila. Clementine není úplně romantická duše, a navíc celý život strávila v určité rutině, takže začátek celého vztahu je pro ni trochu krkolomný a docela by se na to dalo aplikovat, že protiklady se přitahují. Bylo zajímavé sledovat vývoj postav, a to, jak právě opačné nastavení jejich protějšku nutí se na věci podívat i z jiného úhlu a přehodnotit určitá rozhodnutí. Navíc se v příběhu skrývá více než jen romantika, autorka zde popisuje například i úskalí hudebního průmyslu. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media.