Kde si sa vydala, tam si mlieko pýtaj

Krásná beletrizovaná kronika rodiny autorky doplněná o skutečné fotografie mnohých postáv, které dávají celému dílu další rozměr. Příběh se věnuje několika generacím lidí ve vesnické oblasti. V průběhu čtení se dozvídáme mnoho o životě lidí v té době, jejich možnostech, obavách a řešeních různých situací. Jedná se v podstatě o popis obyčejnosti života, který přežívali podobným způsobem mnohý z našich předků. Byly tam chvíle sounáležitosti, lásky i vlídnosti, také místy závist, krutost a zlo nejhrubšího kalibru. Díky téhle knize si víc vážím všech možností a svobod, které v současnosti máme. U čtení jsem si uvědomila důležitost vzdělání a určitého rozhledu, který když lidé nemají, dopouštějí se ne zrovna dobrých činů i vůči svým blízkým, často v měně výroku „co na to řeknou sousedi“. Kniha je psaná velice emotivně a jak se dnes mnohým zdá, že s lidmi to jde v současnosti z kopce a jsou stále horší, tak myslím, že jsou více méně stejní. Kéž by v srdci měl každý kousek více lásky a soucitu, svět by byl hezčím místem. Děkuji autorce za možnost náhledu do minulosti skrze tuhle knihu a za každý jeden příběh, který v ní pro čtenáře sepsala.

Júlia Marcinová vo svojej knihe zachytáva osudy svojich predkov v rokoch 1860 – 1944 v obci Poluvsie. Príbeh je mozaikou rodinných vzťahov, každodenného života a tradícií, pričom historické udalosti zostávajú skôr v úzadí. Autorka citlivo vykresľuje dobu, v ktorej tvrdá práca bola nevyhnutnosťou a múdrosť starších predstavovala prirodzenú autoritu. Kniha je hodnotnou pripomienkou minulosti, no postavy vo mne nevyvolali hlbšiu emóciu a príbeh miestami pôsobí ako séria samostatných epizód. Viac sa sústredí na medziľudské vzťahy a pekné momenty než na dramatické či tragické udalosti, čo mu dodáva mierne idealizovaný nádych. Napriek tomu ide o zaujímavé čítanie pre tých, ktorí obľubujú rodinné kroniky a hľadajú zamyslenia nad životom, vojnou a hodnotami, na ktoré sa dnes často zabúda. Za knihu ďakujem: Artis Omnis Viac v recenzii.