Karnyfel

Těžší čtení. Nikoli pro svůj krásný starý jazyk, ale pro zpracovávaná témata povídek. Ty jsou však poměrně rozvleklé či hutné ve svých obrazech, čímž leckdy ztrácejí na působivosti finálního sdělení. Na druhou stranu nijak neskrývají svůj smysl pro realismus, díky čemuž je často příběh větší pointou než samo jeho vyvrcholení. Abych pravdu řekl, valná část příběhů mi nepřišla vyloženě jako temná fantastika - spíše jako smutné, depresivní vyprávění o lidech a jejich osudech. Pokud už se objeví cosi nadpřirozeného, většinu času to působí jen v pozadí či není jisté, zda nejde jen o smyšlenou vyprávěnku některé postavy. Mezi plusy knihy jednoznačně patří vykreslení charakterů, jejich společenského statusu a psychologie. V mnoha případech se zde řeší témata tak nadčasová, že i přes propast sta let dnes lidstvo mnohdy řeší ty samé problémy - a to s minimální obměnou. Pravda je, že se našly i dva příběhy, které mě vyloženě nebavily a přetrpěl jsem je. Jinde však Jiří Sumín používá velmi nezvyklé vypravěčské metody a oblouky, které na mě udělaly v mnoha směrech dojem. Jiskra těchto povídek se skrývá v jejich nitru, nikoli na povrchu; a to je krásné. Velmi mě rozesmutnil hned první melancholický až tragický příběh, TAJEMSTVÍ BÍLÉ NOCI. Následovala z mého pohledu nejhorrorovější povídka z celé knihy AŽ ZA HROB, která velmi klame tělem a velmi nenápadně začne gradovat do čehosi děsivého. Výborná věc, mám prostě rád, když se z příběhu vyloupne cosi, co vůbec nečekám! Z dalších pro mě zajímavých kousků bych zmínil povídku NEPŘÍTEL, jejíž ústřední charakter mě jednoduše zaujal. Za naprostý vrchol knihy považuji kus „VYHNÁNI SYNOVÉ EVY...“, zachycující jeden z mých „oblíbených“ modelů toxické rodiny. Krásná je fovněž finální povídka knihy BOSORKA, jež je svým způsobem až mýticky tragická. Tradičně potěší doslov Petra Bočka, kde se mimo jiné dozvíte, kdo byl Jiří Sumín doopravdy. (Ne, já ten spoiler šířit nehodlám - přečtěte si knihu!) Přestože bych Karnyfel neoznačil za čtivý či výrazný, zpětným pohledem si uvědomuji, kolik těch příběhů ve mně cosi zanechalo. Ve výsledku mám z knihy dobrý pocit a mohu jej doporučit dalším hledačům či milovníkům starší potemnělé literatury.

Za mne asi zatím největší překvapení této edice (tedy z českých autorů). Nejsou to typické horory a vlastně ani strašidelné příběhy, přesto však mají svou sílu, byť jsou některé trochu přepjaté nebo příliš popisné.