Kanibalové Zrůdy s vražednými choutkami

Do rukou se mi dostala kniha Kanibalové – Zrůdy s vražednými choutkami za účelem recenze, a už při pohledu na obálku mi bylo jasné, že mě čeká něco zvráceného a bizarního. Tohle není četba pro slabé žaludky – je třeba být připravený na pořádný nápor a mít v sobě něco „jiného“. Začala jsem opatrně – jen tak malý kousek, abych ochutnala. Úvod byl trochu tuhý, ale brzy jsem zjistila, že už jsem tohle jednou „požívala“ a najednou to do mě padalo, jak Němci do krytu. Autor představuje několik nechvalně proslulých sériových vrahů, o kterých už jste možná slyšeli v podcastu Opravdové zločiny nebo je zahlédli v dokumentech na Netflixu. Příběhy, které znám, se mi tady dostaly přímo na podnose – surově, bez příkras. Čtení je jiný zážitek než sledování nebo poslech. Je to vaše vlastní chvíle, vaše vlastní interpretace, váš prostor pro fantazii. Kniha si udržela moji pozornost. Četla se dobře a nebyla nijak náročná. Ke konci už jsem ale cítila lehkou únavu z opakování informací – autor se pouští do filozofických úvah a shrnutí. Celkově mě to bavilo – což zní vážně znepokojivě vzhledem k tématu. Jedno ale vím jistě: nechci nikdy skončit jako hlavní chod.

Téma kanibalismu je probráno poměrně detailně. V kapitolách se mísí informace o sériových vrazích, kteří tíhli ke kanibalismu a dá se říci, že jde o jejich psychologický rozbor, jejich modus operandi a různé zvláštnosti, které jednotlivé činy třeba provázely a jak opět souvisejí s psychikou dotyčného. Někteří možná neocení autorčin styl jaksi témata přeskakovat (ale kdo ví, ten ví...), ale to mně osobně vůbec nevadilo, ba naopak to knize dodávalo takový spád a působilo to celkově zábavněji, než kdyby to bylo podáno jako např. nějaká učebnice. Omílané "není pro citlivé povahy" snad netřeba vyzrazovat, nicméně během koupě knihy jsem byla dotázaná "A to je jako nějaká kuchařka?", jelikož dotyčného zaujala hlavně obálka knihy. Ehm, takže nic, jede se dál.