Kanibalové: Zrůdy s vražednými choutkami

Do rukou se mi dostala kniha Kanibalové – Zrůdy s vražednými choutkami za účelem recenze, a už při pohledu na obálku mi bylo jasné, že mě čeká něco zvráceného a bizarního. Tohle není četba pro slabé žaludky – je třeba být připravený na pořádný nápor a mít v sobě něco „jiného“. Začala jsem opatrně – jen tak malý kousek, abych ochutnala. Úvod byl trochu tuhý, ale brzy jsem zjistila, že už jsem tohle jednou „požívala“ a najednou to do mě padalo, jak Němci do krytu. Autor představuje několik nechvalně proslulých sériových vrahů, o kterých už jste možná slyšeli v podcastu Opravdové zločiny nebo je zahlédli v dokumentech na Netflixu. Příběhy, které znám, se mi tady dostaly přímo na podnose – surově, bez příkras. Čtení je jiný zážitek než sledování nebo poslech. Je to vaše vlastní chvíle, vaše vlastní interpretace, váš prostor pro fantazii. Kniha si udržela moji pozornost. Četla se dobře a nebyla nijak náročná. Ke konci už jsem ale cítila lehkou únavu z opakování informací – autor se pouští do filozofických úvah a shrnutí. Celkově mě to bavilo – což zní vážně znepokojivě vzhledem k tématu. Jedno ale vím jistě: nechci nikdy skončit jako hlavní chod.

Kniha i přes svůj násilný a "jiný" obsah je opravdu zajímavá a leckdy až děsivá. Velmi zajímavá část byla věnována Dahmerovi a Kemperovi. Bohužel jsem často měla pocit, že určitým skutečnostem se autorka věnuje stručně a místy i chaoticky, přeskakuje od jednoho k druhému.