Tento příběh není o mně a mém tatínkovi, a zároveň vlastně i trochu je. Ale především je to příběh všech dcer, které tragicky přišly o svého otce a nedokázaly se s tím vyrovnat, smířit a přijmout smrt milovaného člověka. Je smutný, protože jsem ho – po delší přestávce – psala jako první po tom, co od nás tatínek odešel. Vepsala jsem do něj svůj žal, smutek a bolest. Zároveň však jde o příběh plný zvratů, překvapení a lásky…“