Cože? Johnny Cash? V naší base? „Bude hrát tady v jídelně.“ „To je, co?“ Ani píseň ani člověk nejsou v bezpečí. Tato komiksová životní pouť legendárního countryového zpěváka Johnnyho Cashe se mi do ruky dostala skoro až náhodou. Získal jsem jí za jednu korunu za nákup většího počtu knih v jednom knihkupectví. A protože jsou tu v poslední době dost háklivý na reklamu, neprozradím u jakého. Ovšem prodávají „dobré knihy“. Toliko z životní cesty této knihy a teď k životní divoké cestě zpěváka, který to opravdu neměl tak jednoduché. Grafický román je nakreslený černobíle, což dost vystihuje i některé vážnější situace, respektive dramata, které se v příběhu odehrávají. V podstatě je to jednoduchá kresba. Žádné pozadí, soustředí se jen na důležitý děj a výtvarně má jednoduchá čtvercová a obdélníková okna. Citát: V Renu jsem zastřelil chlápka, jen abych ho viděl umírat. V úvodním psaném textu se, mimo jiné, také dozvíte, že tvůrci dost odsuzují film Jamese Mangolda z roku 2005 o mládí tohoto zpěváka. Prý v něm není dost pravdy. Měl ho raději natočit Quentin Tarantino, velký fanoušek Johnnyho Cashe. To se však nestalo. Kdo viděl film, může posuzovat z pohledu komiksové knihy, kdo film neviděl, možná se zde doví více pravdy než z plátna. Ale musím ještě upozornit, že v tomto úvodu, který napsal Franc Dobler, německý spisovatel, publicista, dýdžej a vydavatel, je té pravdu opravdu hodně. Je zde spousta zajímavých informací. Na dva listy toho bylo řečeno až až. Tak dost už bylo řečí, dám se do psaní o této knize. Malá ochutnávka: Znáš Boba Johnstona, mýho novýho producenta z Columbie? Plánujeme něco, co tady ještě nebylo: Živý album z jedné z nejhorších věznic Ameriky. Koncert přímo z pekla, před nejhoršími chlápky týhle země. Ostřejší publikum neexistuje. Tak co? Jdeš do toho? Od otevření až po samotný konec je to jedna velká jízda. Strhující, dramatické, plné myšlenek, hudby, lásky, zatracení a návratů. Zpočátku plné dřiny na bavlníkových polích, ale už tenkrát se zpěvem. Bez nekonečnejch bavlníkovejch plantáží by country hudba byla nemyslitelná. A hlavně je důležité cestovat, přesouvat se za lepším, lákavějším. A to Johnny Cash všechno splňuje. Jeho život byla jedna velká pestrá mozaika. Asi nejdramatičtější byly léta 1957 1967 ve druhé kapitole. Ale to je jen můj názor. Protože i další léta mají nějakou tu krutou pravdu. Faktem však je, že celý ten příběh spěje k jednomu zásadnímu cíli a tím je živí koncert z Folsonské věznice 13. ledna 1968. Citát: Nikdy to nikam nedotáhneš, když budeš mít v hlavě jenom hudbu. Musím přiznat, že country jsem v mládí dost poslouchal. Teprve později jsem přešel na rock“n“roll a koncem osmé třídy už nenávratně zmetalověl. Dnešní country mi nic neříká. Ale i tak jsem si životní pouť nejlepšího zpěváka tohoto žánru užíval. Doslova jsem se stal součástí příběhu. Ono totiž to jeho řádění je skoro stejné, co prováděli tenkrát metalové skupiny. Sex, drogy, chlast a hudba nejhorší a zároveň nejlepší kombinace, jak se stát hvězdou a miláčkem publika. Johna Cash to dokázal a stal se nesmazatelnou legendou countryové hudby. PS Jediné, co bych vytknul překladatelce Aleně Pokorné, je to, že nepřeložila texty samotné určitě by se tím nic nezkazilo a navodilo by to ještě správnější atmosféru tohoto díla. Citát: Měli byste vědět, že tenhle koncert se nahrává na album, co vyjde u Columbie. Nechci tady teda slyšet žádný „kurva“ ani „prdel“, ani nic podobnýho.

Málokteré sebeobsáhlejší biografii Johnnyho Cashe se povede to, co tomuhle komiksu - totiž Cashe skutečně oživit se všemi jeho klady i zápory, vyprávět jeho životní příběh bez zbytečných bulvárních vsuvek, soustředit se jen na to nejnutnější a navodit dojem, že nebylo vynecháno snad vůbec nic. Senzace. Navíc skvěle nakreslená a v závěru hned několikrát stoprocentně dojemná.