Jména mrtvých dívek

Poslední díl trilogie pokládám za nejlepší. Nejasnosti z předchozích částí jsou objasněny, styl autora je svérázný, ale mně se líbil, napětí se stupňuje a závěrečné překvapení s vysvětlením je dostačující.

Výjmečný thriller, dokonale vystavěný, temný a drsný a přitom autorem poeticky vyprávěný. Čtete ho se stále narůstajícím napětím a úzkostí a pak přijde závěr, který stejně nečekáte. Celý příběh se navíc odehrává v přetrvávající mlze a dešti, což mu ještě víc dodává na ponurosti. "Zíral z okýnka auta. Tedy spíš na okýnko auta. Bylo jako natřené na bílo mlhou, jako by se mlha snažila zakrýt celý svět, aby získala Rathovu plnou pozornost, aby se soustředil, aby mu mohla něco sdělit." Opět jsem se setkala s detektivem Rathem, který má obavy o svou adoptovanou dceru Rachel, detektivem Sonjou Testovou a zvráceným Nedem Preacherem. Postava Preachera mě děsila, tady je jeden z jeho popisů: "I když měla v čerstvé paměti jeho fotografie, nepoznala ho. Až na oči. Černé. Hluboko posazené, lesklé, černé, zahloubané a neproniknutelné jako leštěný obsidián. Preacher se usmál. Zrcadlový lesk jeho očí potemněl. Usmíval se jako učitel nebo pošťák. Úsměv nebyl přehnaný, jeho cílem nebylo odzbrojit, odvést pozornost nebo se vlichotit. Preacher byl jemný, zvídavý, nezdál se rozladěný z toho, že na svém zápraží ve všední den na někoho narazil. Působil laskavě. Byla to maska, Zatraceně dobrá maska." Moc se mi líbilo i množství autorových přirovnání, jedno z nich vybírám: "V těchhle vzdálených místech bylo pokrytí mobilním signálem jako východní puma americká: o jeho existenci se spekulovalo, ale nikdy nebyla prokázána." Thriller určitě doporučím, líbil se mi víc než Tiché dívky a Číhání, i když ty byly taky výborné.