Jizva

Nikdy bych nevěřila, že je stále tolik historických událostí o kterých toho víme tak málo. Slezský region se v poslední době stal přímo studnicí vědění. Pomalinku nám tady začíná vznikat nový fenomén a po tajemné a zapomenuté Žítkové nastupují Životice. Gin byl vypuštěn, hon započal. Už vidím ty davy turistů hledajících poslední zbytky pomníčku, či možná smutnou krásu těch obnovených. Nicméně tento smutný příběh je podán celkem čtivou formou. Fiktivní postavy se ze všech sil snaží na pozadí historických událostí přiblížit osudy jedné velké rodiny. Současná dějová linka (ta se moc nepovedla) se pravidelně střídá s historickou (jak jinak, to už je pomalu tradice) a příběh až velmi rychle spěje ke svému konci. Řekla bych, že autorka měla celkem dobře nakročeno, jen to vzala moc hopem. Tady nechybí jen hloubka, vždyť o lásce, zradě či válce se píše pořád. Tady mi toho chybělo mnohem víc. Ve škole by možná p.učitelka ve svém hodnocení poznamenala: "Chybí tomu závěr, ponaučení, dneska je to pěkná 3"

Jizva je česko – polský příběh o velkém masakru na konci druhé světové války, která se stala v Životicích. Němci se mstili a stříleli mladé muže náhodně, u kterých si mysleli, že pomáhali partyzánům. Je to ale i o jizvě na břichu i na duši hlavní hrdinky Marty, která nakonec našla své štěstí i když ji toho v dětství a dospívání naložil život hodně. Prolínání minulosti a přítomnosti mě malinko na začátku knihy mátlo. Byla označená jen minulost, že už jsme v přítomnosti nic nebylo. Brzy jsem si zvykla a byla to paráda. Četla se sama. Všechny postavy v knize nakonec autorka krásně propojila v jeden smysluplný konec. V přítomnosti se seznamujeme s Kateřinou, která z Polska odjíždí zakládat pobočku firmy v Ostravě. Poznává tam mladého studenta Martina díky němuž se dozvídá střípky historie a zajišťuje pár věcí o své paní mámě, kterou moc miluje, je to její drahá maminka, ale věci, které na ní vyplouvají nezní lichotivě… Velmi silný příběh, který jsem přečetla s ostatními čtenářky ve výzvě #podporujemeceskeautory. Určitě všem doporučuji, pro mě je to další střípek do historie druhé světové války.

Jizva - Danuta Chlupová aneb životická tragédie v románu. O životické tragédii jsem už četla od Karin Lednické a tak vím o co jde, ale byla jsem zvědavá na románové zpracování. Příběh probíhá ve dvou časových liniích, minulost , přítomnost. Ale ze začátku mě ta přítomnost rušila, ale postupně jak do sebe všechno zapadlo, tak super. Příběh je fikce , ale válečné události zde popsané jsou podle skutečných událostí Autorka čerpala z vědeckých publikací českého historika Mečislava Boráka. Pomohly ji také osobní rozhovory s dosud žijícími svědky životicke tragédie a vzpomínky její babičky. Její snoubenec byl jedním z obětí srpnového nacistického zločinu. Doporučuji