Nenabubřelá, niterná zpověď, která ve čtenářích vyvolá lehkou depresi. Zajímavý pohled na léčbu elektrošoky - moc jsem o ní nevěděla, tak jsem si o ní po přečtení knížky vyhledala další informace a překvapilo mě, že to není zase takové peklo, jak je to v literatuře popisováno. Čímž nechci shazovat autorčin pohled, chápu jej spíš ale jako kritiku nedostatečně osobního přístupu v psychiatrických zařízeních.

Jiskra je skličující, intimní zpověď Lindy Boström, která se po svém zhroucení po ukončeném manželství s norským autorem Karlem Ove Knausgårdem, ocitá v psychiatrickém ústavu. Popisuje tak brutální terapii elektrickými šoky, která ji byla vnucena. Prý je to jako restartování počítače, vedlejšími účinky jsou drobné ztráty paměti, ale co jsou to vlastně pro lékaře “drobné ztráty paměti. Autorka tak odkrývá své nejhlubší obavy, a to nejen ze ztráty vzpomínek, které jsou pro roli spisovatelky klíčové, ale rovněž ze selhání jako matky. Lindě byla totiž diagnostikována bipolární duševní porucha, kterou zdědila po svém problematickém otci a která včetně jejího života byla nedílnou součástí autobiografické tvorby jejího bývalého manžela, jehož tvorba byla kritiky oceňována za literární události 21. století Pokud se s Lindou seznámíte skrze Jiskru, určitě doporučuji tuto útlou, obsahem místy strohou knihu číst v klidném, nikým a ničím nerušeném prostředí. Rovněž pomůže, když si o autorce seženete více informací i z jiných zdrojů. Žádnou autobiografickou zpověď není snadné číst, a u té Lindiny to platí dvojnásob. Hodnocení zde proto není zcela relevantní, ale tak dávám 4/5*. Zamýšlím se i nad tím, seznámit se s tvorbou jejího bývalého “slavnějšího manžela a získat tak náhled na obě strany. No, nechám si to projít hlavou