Jiná třída

Nerozumím tomu, co to vlastně mělo být... Společenský román upozorňující na přetrvávající potíže jedinců s odlišnou sex. orientací? Román o bigotnosti soukromé školy? Detektivka? Já můžu jen s klidným svědomím říci, že toto bych dále nedoporučovala, za mě to byla ztráta času, kterou jsem mohla věnovat jiným knihám a ne se jen každý večer přemlouvat k tomu, abych znovu kousek "ukrojila". Nadměrná zdlouhavost, nijakost, strohý popis nepůsobil pozitivně ani na gradaci děje, ani na prožívané napětí (či jakékoli jiné emoce), ani na budování vztahu s postavami (to snad ani nejde). Bohužel jsem si měla jako první knihu od autorky raději zvolit něco jiného. Takto se obávám, že se dlouho nepotkáme (jestli ještě vůbec).

Tohle nebylo lehké čtení - hodně postav, hodně otevřených otázek a nakonec snad i podaných odpovědí .... Dospívání je období plné zmatků, nedůvěry, očekávání - ale zde hodně ovlivněno prostředím .... a pohledem dospělých .... Postava chápajícího učitele zde ukázala, jak je důležité mít důvěrníka .... Spíše sonda do sociálního prostředí doby - a její vliv na mladého člověka....

Tak já se přidávám k těm několika osamělým pětihvězdičkovým nadšeným komentářům! "Jak typické pro něj, pomyslel jsem si, předpokládat, že potřebujeme nějaký dokument. Za starých časů učiteli stačil zdravý rozum ten a odvaha vypořádat se s chlapci přímo, ve třídě, a ne zezadu, s dokumentem sestaveným v kanceláři." Pro mě to byla naprosto úchvatná kniha, ovšem při pohledu na zdejší nízké hodnocení se mi do ní vlastně ani moc nechtělo, a to by byla veliká škoda. Na rozdíl od předešlé Gentlemani a hráči mě tady tolik nezajímalo KDO je ten neznámý autor deníku, tedy pachatel i oběť současně; mnohem víc jsem hltala popis fungování školy, školního prostředí, vztahů mezi učiteli a žáky. Rebranding - zde nepřeloženo, ale je to kouzelné slůvko dnešní doby, chtělo by se napsat skloňované ve všech pádech, kdyby nebylo anglické, a tudíž nesklonné. Škola musí změnit image, značku, pojetí, aby se stala co možná nejvíce konkurenceschopnou. Nestačí, že si konkurují firmy, banky, obchody, téže výsady se nyní dostalo i školám, a tedy i vzdělávání. Ale pozor, jakému vzdělávání? "Žijeme ve světě, v němž na profesním vzdělávání záleží mnohem víc než na snaze o dosažení moudrosti či studiu minulých civilizací. A přesto, kde by byl náš svět bez Horatia, Plinia či Ptolemaia? Tihle muži se klenou nad světem jako bohové. Jejich hlasy zní napříč věky. Zachování jejich slov při životě dlužíme dalším generacím. Tihle muži nás naučili hledět ke hvězdám - jak jinak bychom jich mohli dosáhnout?" Jelikož škola - i když ne škola Sv. Osvalda s historií sahající do 16.století - je i mým pracovištěm, nestačila jsem zírat a souhlasit s mnohým, co zde autorka pronáší ústy svého hlavního hrdiny, šestašedesátiletého latináře: "Perspektiva. To je to, co mi chybí? Za starých časů jsme se řídili instinktem. Ale teď máme směrnice, které máme dodržovat kvůli svému bezpečí a bezpečí chlapců. S jejich pomocí Bob Strange a doktor Devine odstraňují z vyučování rizika. Nikdy nemluvit s chlapci o samotě. Dveře nechávat vždy otevřené. Žádný fyzický kontakt, dokonce ani pokud byste poskytovali útěchu (nebo, jak preferoval Eric, střihnutí pohlavku). Žádné přítelíčkování v hospodě, jak to dělávaly za Harryho časů celé generace tělocvikářů. Žádné improvizované výlety, nebo aspoň ne bez posouzení rizik, formulářů pro souhlas rodičů, dietních rozpisů a spousty papírování určeného k předvídání (a pravděpodobně prevenci) jakéhokoli odklonu od jednotvárnosti. A přesto, jak ví každý učitel, který netráví svůj čas zíráním na obrazovku počítače, učení je esencí rizika, sídlo nepředvídatelného. Žádná posouzení rizik pro život neexistují. A život je to, co vyučujeme." Skvělá kniha, ale zřejmě jen pro některé čtenáře - možná profesně, případně věkově spřízněné s autorkou. Těm určitě doporučím! P.S. A opět děkuju za výborný a čtivý překlad Marcely Nejedlé!