„Všichni víme, jak velice je dnes Kristus znamením odporu, který platí v posledku Bohu samému. Bůh je znovu a znovu nahlížen jako hranice naší svobody, která musí být odstraněna, aby člověk mohl být cele sám sebou. Bůh a jeho pravda stojí proti nejrůznější lži člověka, jeho egoismu a pýše. Bůh je láska. Ale lásku lze i nenávidět, tam, kde vyžaduje vystoupit ze sebe samého. Není to blaženě romantický pocit. Vykoupení není wellness, koupel v požitku ze sebe, nýbrž právě osvobození se od zaklínění do ‚já‘. Cenou za toto osvobození je bolest kříže. Proroctví světla a slova o kříži patří dohromady.“ Na čtení knihy jsem se pár dní připravoval a trochu se i musel nutit – očekával jsem totiž náročné a pozornost si vyžadující dílo, podobné třeba Benediktově Úvodu do křesťanství. Ale ono ne! Povídání emeritního Svatého otce bylo čtivé a čtenářsky přístupné. Žádné složité teologické koncepty, žádný slovník cizích slov, ale vyložení příběhů Ježíšova dětství ve formě, kterou lze beze strachu předložit i širší nevěřící veřejnosti. Líbilo se mi, jakým způsobem Benedikt začleňuje vánoční příběhy do celkových dějin spásy; ukazuje, jak zrození Ježíše navazuje na starozákonní přísliby, a zároveň ukazuje i propojení Vánoc a Velikonoc – tedy ty aspekty Ježíšova narození a prvních let, ze kterých se už dají odvodit budoucí události spásonosného Vzkříšení. Teologii jesliček nelze vykládat bez vztahu k teologii kříže. A líbilo se mi taky, že je Benedikt ve svém vyprávění nejen vstřícný a laskavý, ale nebojí se ani ukázat závažnost a závaznost, které na křesťany klade přijetí Ježíše jako svého Pána. Žít s Kristem je především dobrodružství lásky, to zcela jistě ano, ale je to také povolání, které vyžaduje plné nasazení a které na nás klade značné nároky. Je to totiž úkol tak naléhavý, že nároky nemůže neklást. „Člověk je bytost ve vztazích. A je-li porušen jeho prvotní, základní vztah – vztah k Bohu -, pak nemůže být opravdu v pořádku nic. O tuto prioritu jde v Ježíšově poselství a působení: chce člověku ze všeho nejdříve připomenout, kde je jádro jeho běd, a ukázat mu: nebudeš-li uzdraven, spasen tady, pak navzdory všem dobrým věcem, které nalezneš, nebudeš skutečně uzdravený.“

Zevrubný komentář evangelií od Zvěstování po Nalezené dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Věta za větou je zde analyzována z hlediska symboliky, pretextů, archetypů, historické věrnosti. Ale byť je text fundovaný a odborný, je zároveň velice čtivý a především: hluboký. Benedikt XVI. je zkrátka Teolog s velkým T, výborně rozumí své látce, ale neztrácí ze zřetele, že posláním jeho disciplíny je "vést k Bohu" přinejmenším do stejné míry jako "objektivně informovat". Výsledkem je kniha plná nových informací a pohledů (třeba krásná analýza postavy sv. Josefa), kterou lze přesto číst jako meditaci.