Ježíš a mocnosti

Cimrmanovsky se ve mě během čtení stále střídala fáze očekávání a fáze zklamání. Stojím sice teologicky i politiciky víceméně na stejné straně jako autoři, ale přesto odkládám knihu zklamán. Čekal jsem důkladné exegetické vytěžení klíčových biblických míst o vztahu ke státu, místo toho si odnáším myšlenku "stát nemá být všemocný, nad ním stojí Bůh". Samozřejmě! Ale co dál? Čekal jsem promyšlenou a systematicky podanou teologii Božího království, místo toho si odnáším vágní heslo "pracuj pro království". Heslo je dobré. Ale co dál? Bez ladu a skladu naházené myšlenky liberalismu ověnčené biblickými citáty. Od anglikánských akademiků jsem čekal víc. K tomu navíc ke konci zničehonic přišel hejt na progresivisty. V době, kdy nikde nevládnou a naopak více a více moci uzurpují rádobykonzervativní fašisté? Vážně? Křesťanskou integraci liberální demokracie jakožto uskutečnění lásky k bližnímu a vyvážení lidské hříšnosti plně podepisuji a chápu to stejně - viz moji diplomku: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/177436 ale opět: čekal jsem hlubší, propracovanější a systematičtější text. Takhle to na mě působí jako narychlo spíchnutý sborník proklamací, byť mnohdy trefných a nosných.

V zásadě milý text o křesťanství a jeho vztahu k politice a státnímu zřízení, zejména tomu nedemokratickému, autoritářskému nebo náboženské symboly zneužívajícímu. Vychází z biblické perspektivy, ale aplikuje i prvky z reformační tradice. Trochu překvapivě spíš opomíjí patristiku a trochu příliš módně žehrá na Konstantina. Ve vztahu k dnešku vidí liberální demokracii jako nejlepší z možných systému, ale také upřímně tváří v tvář realitě zvažuje možnost křesťanského odporu proti nespravedlivé vládě - a vypořádává se i s požadavkem privatizace víry a submise vůči státní moci. Pro dnešek dost aktuální text, jakkoli psaný pro nás z trochu vzdálené pozice "státotvorné" anglikánské církve.