Ježíš a jiná sprostá slova

Odpovědi Martina C. Putny v této, právě vydané, knize rozhovorů mají často švih jako husarská šavle, ale právě proto jeho texty rádi čteme, že? Putna je akademik s obdivuhodnou erudicí, excentrický intelektuál, trošku divný katolík, břitký ironik a nesmiřitelný bijce zlořádu, obzvláště toho mordorského. Což je v pořádku. Martina a David Plassovi mu stačí v tempu, což je dáno asi tím, že se s Putnou znají a že si je pro rozhovor vybral. Obsáhlý knižní rozhovor má tu výhodu, že se zpovídaný může rozpovídat a občas se i zapomene pohlídat. Tady se to taky stalo a tak na jedné stránce se dočtete, jak to Putna nakládá druhým, hlavně těm mladším, a na další stránce zase to, jak si stěžuje, když o něm mladí prohlásí: Putna je starej! Což neodkazuje jen k věku… Nevýhodou toho, když rozhovor dělají přátelé, může být i to, že ten mladší v rozhovoru se může držet zpátky. Ať už z přirozeného respektu anebo proto, že nechce ohrozit ono přátelství. A tak se dočtete, jak Putna laje současné akademické sféře, že pokřivuje svůj pohled na svět všudypřítomným prizmatem postkoloniálního feminismu, ale když má uvést příklad, odkáže na jeden vývod v třicet let staré práci italského filosofa Agambena a úplně pomine postavy toho tzv. postkoloniálně feministického hnutí současnosti jako jsou Butler, Puar, Brown. Martina Plassová Putnu dále nekonfrontuje s nekonzistencí jeho zobecňujícího odsudku a ne příliš přesvědčivým argumentem, protože se to už jaksi nehodí. Martin C. Putna umí být vtipný, ale občas se už opakuje a těch jeho veršovánek by v knize nemuselo být tolik. Je to jako s tím vtipálkem ze třídy, který všechny na srazu baví, ale po večírku je už každý rád, že je… no, po večírku… Ještě se Putnovi nestalo to, co jiným (například jeho rablaisovským kolegům), totiž že se excelentní intelekt, boj o vlastní identitu a stárnutí promění ve zbytečně útočnou, jedovatou a zraňující jízlivost. Raději Castellio než Kalvín! Jako by měl k tomu nakročeno, ale ještě tam není a já mu přeji, aby se do toho stavu nikdy nedostal. A do té doby ho budu číst, poslouchat, bavit se u jeho slov a rozčilovat. Což se všechno v této knize může čtenářům stát.