Ještě chvíli celé jablko

“Od této chvíle už bude navždy vědět, že i ten nejmenší okamžik má moc. Právě on rozhoduje o našem osudu. Hlavní postavou je Karin. Jako dospívající uvěřila názorům rodičů a jejich postojům. Všichni ji kladli neustále na srdce, že jejím úkolem je být užitečná. Ne žít pro sebe, ale pro druhé. A takhle nějak vede svůj život. Autorka přeskakuje ve vypravování v čase sem a tam, vzpomíná s Karin na kamarády z dětství nebo období puberty, včetně jednoho hodně ošklivého zážitku. Přiznává, co se jí v životě nepodařilo. Tvrdí o sobě, že se neumí rvát s životem. Naučila se prostě a jednoduše přijímat to, co bylo. Vlastně nemá z ničeho radost a má pocit, že celý její život je zamotaný. Vyprávění Karin je takové surové, bez příkras a bez radosti ze života. Ač se může zdát, že má všechno, co potřebuje k životu, tak pořád ji něco chybí a něco hledá. Věřím, že mnozí se alespoň v některé části najdou. Nebylo to veselé čtení, spíš takové ponuré. Kniha může čtenáře navést k zamyšlení, jestli je šťastný a spokojený s tím, co má a jestli by chtěl takový život jaký měla Karin? A ve mě příběh ještě vyvolal otázku, proč tedy Karin něco nezměnila? Při čtení nedostanete příběh s nějakou závratnou zápletkou, ale jakýsi rozbor života jednoho člověka, který je spíš takový bez šťávy - alespoň tak to na mě působilo. Ale takový je někdy život.

Karin nie je len hrdinkou knihy. Je hlavnou hrdinkou svojho života, ktorý nebol VŽDY taký, ako si ho predstavovala…Na prvý pihľad má VŠETKO - zdravého syna, manžela, rodinu, priateľov. Napriek tomu cíti, že jej v živote chýba niečo podstatné, potrebuje sa zmieriť so svojou minulosťou. Ešte chvíľu v podobe celého jablka rozpráva príbeh ženy po 45, ktorá sa pozerá na svoje dievčenské časy, v ktorých si prešla znásilnením, bola svedkom domáceho násilia, nakoľko vyrastala s otcom alkoholikom. Formou jednotlivých poviedok rozpráva svoj príbeh… Mne v tom rozprávaní niečo chýbalo, nebolo to pre mňa také pútavé, zaujímavé…akoby to písala nasilu…no skôr zrejme sa jej o tom písalo ťažko…