Ještě chvíli celé jablko

Karin nie je len hrdinkou knihy. Je hlavnou hrdinkou svojho života, ktorý nebol VŽDY taký, ako si ho predstavovala…Na prvý pihľad má VŠETKO - zdravého syna, manžela, rodinu, priateľov. Napriek tomu cíti, že jej v živote chýba niečo podstatné, potrebuje sa zmieriť so svojou minulosťou. Ešte chvíľu v podobe celého jablka rozpráva príbeh ženy po 45, ktorá sa pozerá na svoje dievčenské časy, v ktorých si prešla znásilnením, bola svedkom domáceho násilia, nakoľko vyrastala s otcom alkoholikom. Formou jednotlivých poviedok rozpráva svoj príbeh… Mne v tom rozprávaní niečo chýbalo, nebolo to pre mňa také pútavé, zaujímavé…akoby to písala nasilu…no skôr zrejme sa jej o tom písalo ťažko…

“Od této chvíle už bude navždy vědět, že i ten nejmenší okamžik má moc. Právě on rozhoduje o našem osudu. Hlavní postavou je Karin. Jako dospívající uvěřila názorům rodičů a jejich postojům. Všichni ji kladli neustále na srdce, že jejím úkolem je být užitečná. Ne žít pro sebe, ale pro druhé. A takhle nějak vede svůj život. Autorka přeskakuje ve vypravování v čase sem a tam, vzpomíná s Karin na kamarády z dětství nebo období puberty, včetně jednoho hodně ošklivého zážitku. Přiznává, co se jí v životě nepodařilo. Tvrdí o sobě, že se neumí rvát s životem. Naučila se prostě a jednoduše přijímat to, co bylo. Vlastně nemá z ničeho radost a má pocit, že celý její život je zamotaný. Vyprávění Karin je takové surové, bez příkras a bez radosti ze života. Ač se může zdát, že má všechno, co potřebuje k životu, tak pořád ji něco chybí a něco hledá. Věřím, že mnozí se alespoň v některé části najdou. Nebylo to veselé čtení, spíš takové ponuré. Kniha může čtenáře navést k zamyšlení, jestli je šťastný a spokojený s tím, co má a jestli by chtěl takový život jaký měla Karin? A ve mě příběh ještě vyvolal otázku, proč tedy Karin něco nezměnila? Při čtení nedostanete příběh s nějakou závratnou zápletkou, ale jakýsi rozbor života jednoho člověka, který je spíš takový bez šťávy - alespoň tak to na mě působilo. Ale takový je někdy život.