Jen zubatí se smějou

Tohle není literatura pro milovníky romantických příběhů, i když je v ní i příběh lásky. Je to kniha, která místy bolí. Jazyk je vulgární, cynický a nesnesitelně upřímný, ale právě to dává příběhu syrovou sílu. Lidé jsou tu živoucí bytosti, i když jsou staří, a chudí. Bylo to příjemné čtení? Ani trochu. Ale stálo to za to? Jsem si jistá, že ano. "Co najednou všechny zajímá, jak kdo zemřel. Co do toho najednou všichni šťourají. Že by ale někoho zajímalo, jak kdo žije, to ne. Jaká rodina vám žije za stěnou. Tak akorát úřady se ještě zajímají, kdo s kým žije v posteli. Souhlasili. Pokývali hlavami. Jestli si přejete bílou rakev, máme teď akci. Už jen tři týdny běží speciální nabídka. "Bílý týden" s velkou slevou na pohřby ve veselejším hávu."

Pro mě byl styl vyprávění dost dlouho hotový čtenářský "šmirglpapír", už na pomezí snesitelnosti. Ale nakonec jsem si zvykla; pro tu bohatost obrazů, pro jakousi hrabalovskou ozvěnu v nádherně vymyšleném příběhu, pro neběžnou intenzitu zážitku s tou knihou. Nejsem si úplně jistá, jestli budu autorku nadále vyhledávat. :) Ale jsem moc ráda, že jsme se neminuly.