Jen zubatí se smějou

Pro mě byl styl vyprávění dost dlouho hotový čtenářský "šmirglpapír", už na pomezí snesitelnosti. Ale nakonec jsem si zvykla; pro tu bohatost obrazů, pro jakousi hrabalovskou ozvěnu v nádherně vymyšleném příběhu, pro neběžnou intenzitu zážitku s tou knihou. Nejsem si úplně jistá, jestli budu autorku nadále vyhledávat. :) Ale jsem moc ráda, že jsme se neminuly.

Hodně zvláštní knížka. Ze začátku jsem se musela přemáhat, abych ji hned nevrátila do knihovny, ale krátká stopáž mě hecla a jsem ráda, že jsem ji dočetla. Asi jsem byla přemotivovana anotaci a oceněními, ale tak to bývá i s Magnesii :D Příběh odpovidal, autorka postupně rozkryvala nepěkné zážitky hlavní hrdinky z minulosti, což v kombinaci s její povahou vytvořilo syrový a depresivní koktejl plný tíživých scén, ze kterých se někdy člověku dělalo až blivno.. Velmi nesympatickou Weru si těžko nechat prirust k srdci, zároveň ale nehrála s moc dobrými kartami, takže ji těžko vyčítat její nastavení. Co musím vyzvednout, je autorcin literární um, protože ačkoliv mi knížka úplně nesedla, byla plná vět, které by člověk podtrhl a dal na ledničku :) Plus se mi víc líbí a je výstižnější název knihy v polštině..