Tak toto byla hodně silná séria. Životní peripetie Riadovi rodiny s reáliemi dvou zcela odlišných kultur a historickýi událostmi v pozadí těžko nechají čtenáře chladným. Některé pasáže se vryjí do paměti hodně hluboko. Závěrečný díl je hlavně o autorově hledání sebe semotného, přičemž výraznou roli opět hraje vztah k otci. K tomuto se někdy rád vrátím.

Konec vyprávění o divoké jízdě Riada Sattoufa jeho mladým životem. Lehké spoilery:) Vůbec se nedivím, že hlavní hrdina pocítil nutnost navštěvovat psychoterapeutku. Podle jeho líčení, i když asi trošku přibarveném, byl mladíkův život jedna souvislá katastrofa s pár malými světlými chvilkami. Což nakonec paradoxně může být přínosné. Ale kdo by si sám svobodně vybral naprosto nefunkčního otce, který rodině pouze škodí? Nedělá to ze škodolibosti, jen je ovlivněný náboženstvím a vírou ve svoji neochvějnou pravdu. Matka se svojí depresí a negativitou rodinné pohodě nepřidává, ale zoufale se snaží přežít všechna trápení a řešit nahromaděné problémy. Do toho všeho chátrající prarodiče. Riad k tomu všemu přidává své osobní lapálie a kotrmelce. Tento díl mi přišel nejvíc depresivní, i když jeho celkové vyznění a konec celý příběh posunou do světlejších barev. Velmi dobrý komiks, za mě lepší než jinak výborná Persepolis M. Satrapi s podobným tématem. Riadův život vám dlouho uvízne v paměti a připomene, jak je důležité negativitu ze svého života pouštět dál, nehromadit ji a neutápět se v ní. A při jiném úhlu pohledu třeba zjistit, že to byl vlastně milník, který ukazoval správným směrem.