Francouzský institut v Praze, který vydání podpořil, má tedy odvahu... Tahle kniha každým dílem přitvrzuje v necenzurované autentičnosti a nekorektnosti. Riad Sattouf ale nešetří ani Francouze. Jen ve srovnání s nimi je míra totální náboženské zabedněnosti v Sýrii té doby, na přelomu devadesátých let (ale nedělám si iluze, že jiné je to všude kolem v jakékoliv době) několikanásobně vyšší. Už malé děti, co si hrají s hračkami, řeší víru. Od malinka mají vtlučeno do hlavy, aby si myslely, že jen muslimové jsou nejlepší na světě a bezvěrci "samozřejmě" přijdou do pekla. Bratranci a sestřenice se u hry ptají, jestli už jsou babička a děda v Evropě na správné (islámské) cestě. Doktorát ze Sorbonny Riadovu otci nebrání v tom, aby věřil na satana a tomu, že židé si vymysleli koncentrační tábory (diplom má z historie). Je přesvědčený, že Francie díky porodnosti příchozích bude stejně za tři generace arabská. S gustem využívá francouzský sociální systém. Když už jsem si myslela, že otec konečně trochu dostal rozum, ukázalo se, že to byla jen falešná hra, aby všechny zmátl před svým činem. A to je jen část z velkého množství nekorektnosti v tomhle parádním komiksu. Zajímalo by mě, co asi starý Sattouf říkal na to, že jeho syn deset let pracoval jako redaktor v Charlie Hebdo. Příběh je výjimečně čtivě a dobře napsaný.

Rijádovy příhody mi nakonec přirostly k srdci. Tenhle díl je dvakrát tak tlustý, je v něm méně kulturních šoků, více dospívání a více odbojné matky. Sýrie před třiceti lety, člověka nemůže nemrazit, když si uvědomí současnou situaci. A ten konec... Škoda, že na pokračování si asi pěknou chvíli počkáme. Koupeno od nakladatele, v rámci podpory knižní tvorby v koronakrizi. Kupte si knihu u nakladatele! ;)