„Lidi zapomínají, že policajti vidí nejdřív oběti a teprve potom pachatele.“ Líbil se vám film Training Day nebo seriál The Wire? Potom je pro vás Jednotka Dona Winslowa jako dělaná. Není to úplně nejčistší čtení a dost pravděpodobně vás zbaví těch zbytků iluzí, které si o spravedlnosti ještě děláte. Zároveň však jde o fascinující thriller z prostředí velkoměsta a lidí, kteří pro něj pracují. Ovšem žádné rozervané existenciální plačky nad prohnilým systémem, ale strhující sonda do duše člověka, který chtěl být hrdinou – a stal se sám sobě noční můrou. Autor nutí čtenáře podívat se na betonovou džungli bez růžových brýlí, ale současně mu nevnucuje, že takhle je to v naprostém pořádku. Vinu ovšem nehází na řadové strážníky, takhle jednoduchá realita není. To politická svévole bohužel určuje řád věcí. Celá zápletka a její vyvrcholení pak ještě více vynikají v kontrastu nepokojů po smrti George Floyda v roce 2020. Od dob Jamese Ellroye se na knižním trhu neobjevil lepší policejní román.

Jednotka si rozhodně těch pět policejních hvězd zaslouží – byť je uděluji s drobnými, droboučkými výhradami: Místy je tam toho amerického chlapáckého patosu krapítek přes míru a spektakulární teatrálnost vlastního závěru, byť určitě dobře míněná, mi taky příliš nesedla. A v neposlední řadě jsem měl určitý problém i s morální nejednoznačností celého příběhu. Ale jinak veskrze parádní kousek ze stejné stáje, jako jsou třeba romány G. Pelecanose nebo Sráči Richarda Pricea. Ne, nečte se to úplně jednoduše, zvláště zpočátku, než se chytnete a než se rozjede děj, ale pak už máte jen tendenci přibrzďovat… Trudoš ve svém komentáři připomíná žánrovou podobnost se skvělým seriálem The Wire – já bych přihodil podobnost se stejně skvělým The Shield. Takže nemohu jinak než doporučit