Jedém, Jéňo!

Velmi zajímavě zpracovaná kniha o cestování mezi dědou a babičkou. Jaké je to u dědy v Praze a jaké u babičky v Austrálii? Zajímavé ilustrace, krásné porovnání se závěrem, že všude je dobře.

Knížka Jedém, Jéňo! je podle mě skvělé čtení na prázdniny. Vypráví o holčičce Klementýnce a jejím dřevěném jednorožci na kolečkách Jéňovi, kteří tráví čas u dědy v České republice a u babičky v Austrálii. Klementýnka popisuje, co je v obou zemích jiné a co mají naopak společného. Děti se tak dozví spoustu zajímavostí o tom, jak to chodí v zemi klokanů, ale hlavně si z příběhu odnesou moc hezkou myšlenku. Když je někde něco jiné, klidně i hodně jiné, neznamená to, že je to špatné. To krásně vystihuje i otázka, kterou si Klementýnka položí. Kde je to vlastně lepší? U dědy, nebo u babičky? Jenže na to nejde odpovědět. U obou je jí dobře, oba má ráda a na oba se vždycky těší. Hodně se mi líbí také ilustrace. Jsou zábavné, plné výrazných neonových barev a podle mě dětem hodně blízké. Připomínají mi dětské obrázky vybarvené fixami, jsou veselé a hravé. Jediné, co mi při předčítání trochu vadilo, jsou ilustrace z Austrálie. Jsou totiž vzhůru nohama, zatímco text zůstává normálně. Chápu, proč to tak je. Je to chytrý způsob, jak dětem ukázat, že babička žije u protinožců. Jenže když chci, aby dcera viděla obrázky správně, musím knihu otočit a sama pak čtu vzhůru nohama. Není to nic zásadního, jen drobnost, které jsem si při společném čtení všimla. Kniha je doporučená dětem od tří let. Myslím, že příběh pochopí i tříleté děti, jen si nejsem jistá, jestli všechny udrží pozornost po celou dobu. S mojí čtyřletou dcerou jsme ji ale četly už několikrát a moc nás baví. Je to milá knížka, která děti nenásilně seznamuje s tím, že svět může vypadat různě a že není potřeba rozhodovat, co je lepší. Někdy je prostě každé místo krásné po svém.