Tato kniha je o Werichovi a jeho vztahu k jídle, a ono je jedno, že hlavním tématem je labužnictví, protože Werich byl hlavně labužníkem života a jídlo k němu patří. Jak dokázal mluvit na jevišti, tak i stůl mu byl prkny divadelními a pokrm tématem o němž dokázal moudře přednášet. A autor Pavel Chrastil měl štěstí, že mohl pár let pobývat s tímto moudrým klaunem a sám si toho byl velmi dobře vědom. Zde se těžko hodnotí autor knihy a jeho styl, protože zde to vůbec není podstatné, ikdyž výtky k tomuto nemám a myslím, že je to napsáno velice slušně na to, že je to jediné autorovo dílo, a to pouze za účelem zaznamenat pár let života Werichovi rodiny, a díky mu za to. Jo, a když pivíčko, tak jedině flaštičkové!

Krásné vzpomínky, jen snad slovo bysme, neuvěřitelně bolí na pohled.