S každou další knihou Pavla Chrastila ubývá vzpomínek na Jana Wericha a jeho rodinu, a přibývá vzpomínek na vlastní mládí a vlastní zážitky, což je trochu škoda, protože tuto knihu jsem si kupoval především kvůli Werichovi. Ne, že by autorovy vzpomínky a příběhy nebyly zajímavé, prostě tam chybí Werich. V autorově vypravěčském stylu a vůbec v jeho celkovému přístupu je velmi cítit vliv Jana Wericha. To co není o Werichovi, je jeho slabším odvarem v podobě Pavla Chrastila. (Promiňte mi časté užívání jména Jan Werich, v případě Jana Wericha prostě nemohu použít jakéhokoliv zástupného zájmena.)