Jak fungují inovace

Souhlasím s autorovým hodnocením tragického přístupu Evropy ke GMO, Německa k jádru, s kritikou často nevhodných regulací a oceňuji jeho poučné příběhy o různých inovacích. Moc se mi líbí, že ukazuje inovace jako dílo mnohem více lidí než těch, kteří se dostali do učebnic. To je velmi motivační v těch letech, kdy už ztratíte naději, že budete novým Einsteinem, Jobsem (tím bych já být nechtěl) nebo koho máte sakra rádi, a přece můžete dál věřit, že smysluplně přispějete. Ale zkusím se ve svém komentáři zaměřit více na negativa. Podle mě Ridley uplatňuje princip dvojího metru, když hodnotí výzkum/inovace provádění na popud státu a popud soukromníků. V jednom odstavci např. vezme nějakou technologii, která se s oblibem udává jako úspěch činnosti státu a prohlásí: "Nojo, ale on už předtím nějaký soukromník udělal to a ten stát už pak jen...," či obráceně: "Nojo, ale ten stát to nedotáhl, to až pan..." V příbězích, kde stát mnoho nevystupuje, vyzdvihuje přínos všech zúčastněných, i když "to nedotáhli". Jeho rada pro inovování zní: "Dovolte lidem experimentovat, i když nepochybně mnohokrát selžou," ale když selže stát, např. tím, že financoval nelétající letadlo Langleyho, tak je to důkaz, že státem financované inovace nefungují. Na stát musí být přísnost, jím financovaní vědci / inovátoři / vynálezci selhat nesmí. Jako inovace často vnímá jen věci, které se dají prodat nebo jinak zpeněžit, případně se jedná o problémy právě těch lidí, kteří je řeší. Není pak asi divné, že takové inovace vytváří právě soukromé subjekty zaměřené na zisk, občas i jinak motivovaní soukromníci.

Zajímavé a poučné: vybrané inovace ve vybraných oborech (namátkou doprava, energie, komunikace, zdravotnictví) zejména v naší nedávné historii připomínají klíčové vynálezy a objevy, které dnes bereme jako samozřejmost, ale které by se bez dalšího umu a houževnatosti i nejmenovaných neprosadily mezi běžný lid. Není to jen omílání starých (tj. i dílem zapomenutých) faktů např. o motorech, spíš jak jejich aplikace a inovace naprosto změnily systém dopravy ve světě, pozemní, vodní i letecké. Samozřejmě výčet zásadních inovací není a nemůže být úplný, ale i tak nemůže snad čtenář nebýt pyšný na skvělé muže a ženy minulých generací (i současníky třeba v rámci genového inženýrství), kteří tohle všechno započali, nastartovali a dovedli až ke koncovým uživatelům. Nicméně mi bylo proti mysli uznat rovnost inovace s evolucí (chápu jako přírodní změnu bez zásahu člověka), či novinkou (např. přivezení brambor do Evropy o objevení Ameriky). Kniha není ale návodem pro inovátory, spíš jen dílek ze základního a povzbudivého čtiva..., byť některé prvky, bez nichž inovace možné nejsou, jsou uvedeny a v rámci možností rozebrány. A z toho mj. vyplývá, že soukromý kapitál spíše než státní "inovace shora" (tj. regulace = příkazy, omezení, zákazy) má šanci na úspěch.