Já jsem smrt

I když byl tento díl hodně morbidní,přesto jsem musela číst dál a dál.Kniha je psána v krátkých kapitolách ,takže se čte velmi rychle.Závěr byl pro mě docela urychlený , skok v čase o sedm let,mě také moc nesedl. Dopisy psané Hunterovi psané krví-byly děsivé,skládaly se ze tří slov: JÁ JSEM SMRT

Brutální a drsné jako vždy a pan Carter je MISTR NAPĚTÍ :-) Pokaždé musím číst rychleji a rychleji, protože se nemůžu dočkat co bude na další straně :-) Jak vezmu jeho knihu do ruky, nepustim dokud nepřečtu :-)

U autora nikdy neváhám a zatím jsem mu méně než plný počet nikdy nedala ;-). Přesto se mi to už stalo podruhé, kdy jsem chtěla jednu hvězdičku ubrat za (podle mého názoru) přehnanou brutalitu. Protože je ale jinak kniha zase výborně napsaná a doslova neodložitelná, nemám na vybranou a musím dát opět hodnocení nejvyšší... (I když musím přiznat, že někdy jsem opravdu na pochybách, zda autor uvažuje stejně normálně jako většina lidstva, když dokáže vymyslet takové zvrácenosti?) Přesto se mi tentokrát vůbec nelíbilo, že je do případu doslova bestiálních vražd zataženo malé dítě, k tomu ještě ve věku mého mladšího syna... Raději jsem proto tyto scény zkusila víceméně moc nevnímat, i když to nebylo lehké. Jinak případ jako takový je (samozřejmě) zajímavý a setkání s Hunterem a Garciou je příjemné za všech okolností ;-). Ovšem to, že se zabývají řešením ultranásilných zločinů, je v této knize více než zřejmé. Vrah svou krutostí a brutalitou předčí snad všechno, co tady bylo doteď. Oběti zabíjí obzvlášť trýznivými způsoby, je také neskutečně vynalézavý, pokud jde o provedení jednotlivých vražd, a nezná slitování dokonce ani u onoho již zmíněného chlapce, kterého týrá podobně nelidsky. Kromě toho Hunter a Garcia poměrně dlouho netuší, kdo by se za zločiny mohl skrývat, a když už se zdá, že mají podezření správným směrem, všechno je jinak. Pachatel je pochopitelně i přesto odhalen, ale z konce knihy jsem - jak už píší také uživatelé přede mnou - vůbec žádnou radost neměla...