Moc rád chodím, ale tato kniha mě moc nebavila. Není to divné? Už jen z toho je jasné, že něco se tu nepovedlo. Souhlasím s předchozím komentářem v tom, že kniha je často překvapivě nudná. Z neustálých pokusů o velmi exaktní experimenty vědecky změřit to, co z vlastní životní zkušenosti sami cítíme, že funguje, chodec div nezačne usínat. Navíc je patrné, jak moc jsou taková měření a závěry z nich...
Moc rád chodím, ale tato kniha mě moc nebavila. Není to divné? Už jen z toho je jasné, že něco se tu nepovedlo. Souhlasím s předchozím komentářem v tom, že kniha je...
Moc rád chodím, ale tato kniha mě moc nebavila. Není to divné? Už jen z toho je jasné, že něco se tu nepovedlo. Souhlasím s předchozím komentářem v tom, že kniha je často překvapivě nudná. Z neustálých pokusů o velmi exaktní experimenty vědecky změřit to, co z vlastní životní zkušenosti sami cítíme, že funguje, chodec div nezačne usínat. Navíc je patrné, jak moc jsou taková měření a závěry z nich plynoucí občas banální, někdy nicneříkající nebo krutě zjednodušující – tak třeba teorie, že lidé mají sklon chodit ve větších městech rychleji z důvodu soutěže o žádané zdroje ve smyslu "kdo dřív přijde"... mi přijde až hloupá, protože z čistě osobní zkušenosti bych mohl nabídnout celou paletu různých důvodů pro rychlejší chůzi ve (větším) městě. Konečně se mi zdá, že kniha není úplně dobře napsaná, velmi často mi unikala nit výkladu a logika argumentace. V některých neurologických pasážích se čtenář může dost ztrácet, aniž by ale přitom o něco zásadního přicházel. Když to shrnu, jedinou podstatnou novou informací pro mě bylo, že mozek je v zásadě pohybový orgán a k záměrnému pohybu byl nejen evolučně utvořen, ale také jej pro své fungování potřebuje a po všech stránkách mu významně svědčí. To je důležitá zpráva, ale určitě jsem od knihy s tímto názvem čekal víc.
Číst více
Číst více