In dubio pro libertate

Tento monumentální sborník vyšel v nákladu čtyř set kusů. Jsem šťasten, že jsem vlastníkem jednoho z nich. Nejen pro jeho bravurní provedení – skvělá vazba, papír, textová úprava, editorská úprava, fotografická příloha atd. Hlavně proto, že se jedná o vynikající sbírku od předních českých právníků, která, jak správně podává Petr Pithart, je dobovým obrazem stavu české justice. V knize najdete texty od opravdových velikánů právní akademické sféry, soudní sféry, ovšem i jiných (často jen toho času) právních profesí. O kom mluvím? O velikánovi českého práva, profesoru Pavlu Holländerovi, o profesoru Filipovi, profesoru Klokočkovi, profesoru Kyselovi, profesoru Kühnovi, ale také o příspěvcích od doktorky Šimáčkové, která je, po mém soudu, poněkud progresivnější pokračovatelkou Elišky Wagnerové na Ústavním soudu, tak jak o tom ve svém příspěvku hovoří (tedy byla, v příštím roce uvidíme jestli se najde někdo, kdo by ji dokázal nahradit), doktora Pavla Rychetského a mnoha dalších současných soudců Ústavního soudu. Zároveň se nejedná o příspěvky, které by se soustředily toliko na adoraci Elišky Wagnerové (i takové tam jsou, ty paní doktorku Wagnerovou přibližují poněkud lidštěji), ale o odborné články větší, či menší zajímavosti, každopádně širokých témat, živých v tehdejším právním prostředí vskutku citelně. Ať hovoříme o „přílepcích“ v legislativě, tehdy stále živým jmenováním a odvoláváním soudních funkcionářů, prezidenství Václava Klause (profesor Klokočka zemřel v rok vydání sborníku a ač je to jistě smutné, na straně druhé je potěšující, že se nedožil prezidentování Miloše Zemana, patrně by se z toho zbláznil), trvající nejistotu ohledně ukotvení ČR v EU. Některé články jsou dnes převážně historické, ale i to je pro studenta práv zajímavé – konec konců, vše se to odehrávalo za mého života, ač někdy i v době kdy jsem ještě neuměl číst a je, myslím dobré, tuto část historie, která však současnost ovlivňuje poměrně dobře zmapovanou. Vzhledem k jisté neformálnosti sbírky a reflexi osoby Elišky Wagnerové jsou texty navíc leckdy zábavné (právníci jsou vtipní lidé), já se obzvláště bavil u článku doktora Duchoně a jeho „výběru doktora Bureše“, „pražských géniů“ a samozvaných elitních soudců z Prahy. Pro to všechno velice doporučuji sborník k přečtení – není intelektuálně náročný, je však uklidňující, vlídný, je to balzám na duši.

O čem by asi tak mohl být můj komentář.... ...a tak řeknu jen toliko, že "nejlepší" (navzdory všem Kühnům, Kyselům, Šimáčkovým, Bartoňům a jejich aktuálním, perfektně zpracovaným tématům) byla Balíková Osnova arménské osnovy z 18. století! (protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to velmi dobrý interní vtip mezi autorem a jubilantkou) Takže tolik můj komentář. Přece nebudu hodnotit právní velikány své doby jinak než pěti hvězdičkami ;-)