Ilusie

Jednou se to stát muselo. Doporučení nejlepší kamarádky se dosud setkala s nadšením, spokojeností, nebo nějakým hlubším tématem k zamyšlení, novou perspektivou a podobně. Poprvé se můj vkus s jejím úplně nesešel. Nevhodná nálada pro tento typ fantasy? Potom se nedostavila zhruba půl roku, tak dlouho jsem audioknihu poslouchala. Je dlouhá, jistě, ale důvod, proč jsem ji vyhledávala tak zřídka, leží jinde. 1) K hlavní hrdince jsem si nenašla cestu, spíše mě konstantně sra... ehm, iritovala. Temperamentní, fyzicky zdatná, naivní... trubka. To je ovšem můj tradiční problém, málokdo dokáže napsat ženskou tak, abych ji měla ráda. Mezi harfeníky se pár oblíbenců našlo, ale buď se v textu vyskytovali nedostatečně, nebo s nimi autorka naložila krutě. 2) Nejsem příliš duchovně založená osoba, jakákoliv mytologie a spiritualita je mi poměrně cizí, ta severská není výjimkou. Takže zápletka s tímto silným kořením u mě kladné body nenahnala. Žena - matka - země, pardon, bez toho se přízemní osoba mého ražení obejde. Možná jsem knihu měla spíše číst. Pan Hruška má sice příjemný hlas a snažil se rezonovat s atmosférou knihy, na můj vkus však občas poněkud přehrával a zvláště scény, kdy Sarai trpí (bože, zabijte už ji někdo!), byly v hysterii přednesu téměř neposlouchatelné. I ten občasný humor bych asi lépe přijala v psané formě. Suma sumárum, nejsem si jistá, jestli se pouštět do dalšího dílu, přestože je čtenáři adorovaný. Uvidíme, možná časem...

Jsem hrozně ráda že jsem této tématice knih dala šanci. Prekvapuje mě až jak moc mě to baví a jak se do této tematiky knih dokážu začíst a čte se to pak úplně samo že vlastně najednou už je kniha přečtená. Určitě si přečtu další a už teď se další nemůžu dočkat