V dalším dílu série se dozvídáme i něco z minulosti IKO. Vzpomínání na Pivoňku bylo lidské a něžné. Přátelé stojí opět před výzvami a jsou si oporou v nebezpečích. IKO stále více uvažuje o tom, co je to lidskost a musí se vypořádat i se svou smrtelností. Ilustrace v prvním díle mi vyhovovaly více, tady mi přišlo, že jsou postavy výrazně starší, než by měly být. Ale celková atmosféra je srovnatelná s prvním dílem. Na to, že grafické romány téměř nečtu, jsem tyto dva díly četla každou volnou chvilku.

Druhý díl jsem si užila o něco více než ten první. Setkání s hrdiny mě zase vrátilo zpět do světa Měsíčních kronik. Kresby spolu s dialogy byly opět povedené, živé a přehledné. Netušila jsem, že takhle se pobavím u komiksu, který jsem četla podruhé v mém životě. Příběh byl jednoduchý, ale napínavý, svižný a vtipný. A i když konec byl předvídatelný, stejně to byl konec, který jsem si přála :-)