Objednávka

Identita

Identita
Tištěná kniha

86 % (21 Hodnocení)

Identita

86 % (21 Hodnocení)

Tištěná kniha - vázaná s laminovaným potahem

rok vydání 2019

255 Kč

Běžná cena 290 Kč

Ušetříte 35 Kč

Skladem > 5 ks

Podrobnosti

O knize

V roce 2014 napsal Francis Fukuyama, že americké instituce jsou v úpadku, protože státu se ve stále větší míře zmocňují mocné zájmové skupiny. O dva roky později se jeho předpověď vyplnila poté, co se k moci dostala řada politických outsiderů, jejichž ekonomický nacionalismus a autoritářské tendence představují hrozbu...
V roce 2014 napsal Francis Fukuyama, že americké instituce jsou v úpadku, protože státu se ve stále větší míře zmocňují mocné zájmové skupiny. O dva roky později se jeho předpověď vyplnila poté, co se k moci dostala řada politických outsiderů, jejichž ekonomický nacionalismus a autoritářské tendence představují hrozbu pro destabilizaci...
V roce 2014 napsal Francis Fukuyama, že americké instituce jsou v úpadku, protože státu se ve stále větší míře zmocňují mocné zájmové skupiny. O dva roky později se jeho předpověď vyplnila poté, co se k moci dostala řada politických outsiderů, jejichž ekonomický nacionalismus a autoritářské tendence představují hrozbu pro destabilizaci celého mezinárodního pořádku. Tito populističtí nacionalisté usilují o přímé, charismatické spojení s „lidem“, definované obvykle v úzkých identitárních pojmech, jež umožňují lákat lidi, aby se zapojovali do různých zájmových skupin, a současně z nich velké části populace vylučovat. Volání po uznání identity jednotlivce je mistrovský soubor myšlenek, jež jednotícím způsobem vysvětluje mnohé z toho, co se dnes děje ve světové politice. Univerzální uznání rovnosti, které je základem liberální demokracie, bylo stále častěji zpochybňováno užšími podobami uznání založenými na národě, náboženství, sektě, rase, etnicitě či genderu, což vyústilo do protiimigrantského populismu, vlny zpolitizovaného islámu, rozhořčeného „identitárního liberalismu“ univerzitních kampusů a vzniku bílého nacionalismu. Populistický nacionalismus, údajně založený na ekonomické motivaci, ve skutečnosti vyvěrá z požadavku na uznání, a nelze ho proto uspokojit pouze ekonomickými prostředky. Požadavek identity se nedá překonat; identitu musíme vytvářet způsobem, který demokracii spíše podporuje, než podkopává. Identita je aktuální a potřebná kniha - ostré varování, že pokud nevytvoříme univerzální chápání lidské důstojnosti, odsoudíme se k neustálému konfliktu.

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

86%

(21 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

22.12.2019

10

„V průběhu lidských dějin se jedinci vždy dostávali do rozporu se společností, v níž žili. Avšak teprve v moderní době převážil názor, že autentické vnitřní já je skutečně hodnotné a že vnější společnost se neustále mýlí a dostatečně spravedlivě toto vnitřní já neoceňuje. Už to není vnitřní já, které je třeba přinutit, aby jednalo v souladu se společností; změnit se musí sama společnost.“ I do...
„V průběhu lidských dějin se jedinci vždy dostávali do rozporu se společností, v níž žili. Avšak teprve v moderní době převážil názor, že autentické vnitřní já je...
„V průběhu lidských dějin se jedinci vždy dostávali do rozporu se společností, v níž žili. Avšak teprve v moderní době převážil názor, že autentické vnitřní já je skutečně hodnotné a že vnější společnost se neustále mýlí a dostatečně spravedlivě toto vnitřní já neoceňuje. Už to není vnitřní já, které je třeba přinutit, aby jednalo v souladu se společností; změnit se musí sama společnost.“ I do mainstreamových médií začíná pronikat idea, že za současnou roztříštěnost západního světa může, alespoň z části, politika identit. Francis Fukuyama se k této myšlence v knize hlásí a překládá vlastní teorii počátků, vzniku, vývoje a směřování identitárních hnutí na západě a zejména ve Spojených státech, které jsou tímto fenoménem postiženy asi nejvíc. Autor začíná historickým exkurzem, definuje pojem identita, na pomoc povolává antické filosofy, Sokrata, Rousseaua. Ukazuje na úzké spojení identity a důstojnosti. Popisuje postupnou proměnu světa – přesun důstojnosti z několika málo jedinců postupně na všechny občany, obyvatele a lidské bytosti: „Identitární politika je vždy bojem o uznání důstojnosti.“ Stejně jako jiní poukazuje na a současně kritizuje destrukci „Amerického snu“. Pocit nespravedlnosti a bezmoci středních vrstev, bílých Američanů, kteří mají pocit, že je ve frontě na úspěch zcela neprávem předbíhají ostatní skupiny – černoši, Asiati, ženy, sexuální menšiny, migranti, … podporováni právě těmi elitami, které bílé Američany zcela ignorují. Tento pocit bezmoci, nebo lépe, neviditelnosti autor obecně považuje za kritické nebezpečí stability společnosti. A netýká se pouze středních vrstev, ale právě i dalších marginalizovaných skupin. Tato neviditelnost stála za vznikem i dalších skupinových identit. Sleduje vznik a vývoj liberálně levicové myšlenky inkluze všech v Americkém úředním aparátu. Zajímavá je též myšlenka, kde jako další příčinu vzestupu politiky identit (jinak touze po sebeúctě) lze vidět úpadek společného morálního horizontu v podobě ústupu náboženství a vyplnění uvolněného místa psychoterapií. S tímto názorem se setkávám prvně. Poukazuje na fakt, že v minulosti občané liberálně demokratických států očekávali, že jim stát zajistí jejich individuální práva a ne že převezme odpovědnost za to, aby lidé ze sebe měli lepší pocit. Zdůrazňuje dnes rozšířené citové zdůvodnění požadavků a protestů a potřebu „cítit se lépe a mít lepší pocit“, viz např. dnešní hnutí Extinction Rebellion, ale též mnoho dalších. Ukazuje úpadek sociálně demokratické levice na konci minulého století a následnou adopci identitární politiky, multikulturalismu a ochrany jinak marginalizovaných skupin jako pokračování opuštěného, nebo lepe již nepotřebného a překonaného, třídního boje. Dělnická třída výrazně zbohatla a splynula se střední třídou, sociálně demokratické strany přišli o voliče. Pro levici je stále určujícím požadavek na absolutní rovnost, dnes však ne na úrovní společenských tříd, ale mezi stále rozrůstajícím se množství marginalizovaných skupin. Na to však běžný, původní, volič levice neslyší. Kniha stojí za přečtení, přesto se autor nevyhne některým klišé. Skvěle popisuje současný stav a přidává své vysvětlení trendů, které lze pozorovat na pokrokovém západě. Čím dál víc divných zpráv lze nalézt i na českých webech. Trendy, které dříve nikdo neznal nebo neexistovali, pojmy jako sněhové vločky, safe spaces. Transgender znali pravděpodobně pouze lékaři a další profesionálové a cestovatelé mířící do jihovýchodní Asie. A pak tu máme zcela neuchopitelné a nedefinovatelné zločiny z nenávisti, nic není přesně definováno, ukotveno v zákoně, přesto se za dříve zcela okrajové prohřešky permanentně mažou uživatelé ze sociálních sítí, nebo již přímo vyšetřují policií (např. ve Velké Británii). Neodpustí si narážky na Trumpa, považuje ho za příčinu nástupu bílého nacionalismu. Na druhé straně přehlíží až fanatickou nenávist liberálně levicových médií k jeho osobě. Imigraci považuje za jev s čistým přínosem a opět, zdá se, téměř ignoruje realitu, zejména události z posledních let. Imigrace jednotlivců, špiček oboru, aktivních jedinců, kteří se zapojí do většinové společnosti, elit, specialistů, a dalších podobných je nepochybně přínosem, hromadné otevření hranic a vpuštění stovek tisíc a milionů lidí najednou asi takovým přínosem nebude. Na jedné straně chválí přínosy diverzity a rozmanitosti, chápe identitární politiku jako něco přirozeného a vývojově pochopitelného. Na druhé straně v závěru uznává, že velké a rozmanité země jako např. Indie mají značné problémy udržet jednotu, je v nich obtížné dosáhnout konsensu, obtížné spojit dohromady jednotnou skupinu s určitým cílem. Nebyli by tedy nakonec etnostáty lepším řešením? Jasně, hrozí války. Ale směřování a roztříštěnost západu mi nedává příliš naděje, že se v multikulturním a inkluzivním státě válce vyhneme, tedy občanské válce. Řešení v podstatě nenavrhuje žádné, jen jakýsi uměle optimistický závěr, v tom smyslu, že již představené dystopie vývoje společnosti se nevyplní. Někdo tomu ještě opravdu věří? Přesto kniha rozhodně stojí za přečtení.
Číst více Číst více
17.5.2020

3

V knize Soumrak západního liberalismu píše autor E. Luce jak mu volal Fukuyama po vítězství Donalda Trumpa a Brexitu a v naprosté panice mu oznámil, že zanechává veškeré práce, protože musí pochopit, co se stalo (str. 179). V komentáři k této knize jsem definoval překvapené liberály jako ty, kteří jako vítězové studené války ovládly politický a mediální diskurz v 90. letech a na počátku nového...
V knize Soumrak západního liberalismu píše autor E. Luce jak mu volal Fukuyama po vítězství Donalda Trumpa a Brexitu a v naprosté panice mu oznámil, že zanechává...
V knize Soumrak západního liberalismu píše autor E. Luce jak mu volal Fukuyama po vítězství Donalda Trumpa a Brexitu a v naprosté panice mu oznámil, že zanechává veškeré práce, protože musí pochopit, co se stalo (str. 179). V komentáři k této knize jsem definoval překvapené liberály jako ty, kteří jako vítězové studené války ovládly politický a mediální diskurz v 90. letech a na počátku nového tisíciletí, a kteří v liberální demokracii viděli onen Fukuyamovský "konec dějin". Byli naprosto slepí k vnitřnímu pnutí, které v západních společnostech sílilo jak se vzrůstajícími ekonomickými problémy, vlnami migrace, tak s rozpadem tradičních národních symbolických světů, nemilosrdně požíraných globalizující uniformitou. Trump, Brexit, Orbán a další jsou výsledkem této slepoty, kterou trpěl i Fukuyama. Fukuyamovo prozření po šoku z vítězství Trumpa je zpracováno v této knize a nutno říci, že ne vůbec špatně. Fukuyama provedl velice dobrou analýzu vývoje identity od psychologické definice, filozofického pojímání duše až po ekonomické a sociální proměny tohoto fenoménu v moderní společnosti. Analýza je to velmi dobrá, rozkrývající jednotlivé vrstvy identity jako touhy po uznání v tradici euroatlantické civilizace. Jako pozitivní hodnotím také to, že se Fukuyama nenechal stáhnout k jednoduché kritice "populistických" nových hnutí, ale velmi kriticky hodnotí i levicově aktivistický přístup k identitě. Zajímavý je také jeho koncept přechodu od náboženské péče o duši k její moderní terapeutické náhražce, což však osobně nevnímám jako zásadní problém. Větší problém vidím např. v krizi práce (v jejím klasickém Weberovském pojímání jako povolání) jako identitotvorné činnosti, které se sice Fukuyama téměř nevěnuje. Kniha tedy má své nedostatky a tou hlavní je absence systémovějšího řešení. Fukuymama se sice vyslovuje po renesanci národní identity, která bude otevřená a respektující odlišnost, ovšem za touto floskulí se nic moc neskrývá, navíc, když se po solidní analýze identitární krize americké střední třídy "vypořádá" s Trumpem jako s bláznem, který vlastně lidi oklamal, jako by establishment Demokratické strany nedělal to samé, jen schován za masku politické korektnosti. Fukuyama napsal jednu z nejsolidnějších knih na aktuální téma identitární krize v západním světě z liberálního pohledu. Podle mého však nepřekročil stín staré dobré liberální demokracie z 90. let a nedokáže již nabídnout nový, svěží koncept, který by byl schopen zásadně posunout celou debatu vpřed.
Číst více Číst více

Více od autora:

Francis Fukuyama

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat