Hvězdopravec

Dospělácký svět. Realita, která se dá jen těžce snášet. Útěk. Útěk do snů, do snové říše. Rozpraskaná země, hora z pánevních kostí, galéra z lapisu lazuli, organické balóny, nebelryba, kožich ušitý z pšeničných klasů, či makovic, kmen satrapů, spící král v bílém mušelínu, krutovláda Severní koruny. Pavor nocturnus. Noční děsy. Jsem nadšená! Popisné části, autorova fantazie, originální prostředí, nádherná slovní spojení, metafory, přirovnání a detaily. To všechno mi bralo dech. Děj sám o sobě měl spád, bavil mě, líbilo se mi propojování a kontrast reálného a (pro hlavní postavu Mikuláše) šedivého světa s říší snů. Martin Bečan má svůj specifický styl psaní, který asi nesedne každému, ale mně zaujal, a to velice! Při čtení jsem nesměla ztrácet pozornost, musela jsem se soustředit, u jiných knížek můžete vypnout, nemusíte číst pečlivě každou větu, což ale rozhodně není Hvězdopravcův případ. Mezi květnatými popisy se zde najednou objeví kus akce nebo jiná důležitá informace a při troše nesoustředění bych se ztratila. To ale určitě z mého pohledu neberu jako negativum, naopak. Ano, byly tam drobnosti, u kterých bych si přála, aby byly více dovysvětleny, ale moc ráda jsem se nechala unášet dál v tom snovém vyprávění. Měla jsem o konci nějaké ty teorie, jak by mohl být příběh uzavřen, ale byla jsem moc příjemně překvapená...No a co si budem, i slzička ukápla. Celkově závěrečná myšlenka posunula celou knihu na vyšší level. Přemýšlím, že Hvězdopravec je možná, z hlediska světa a popisných částí, tou nejoriginálnější knížkou, co jsem kdy četla. Velikáánský doporučení! Rozhodně však nesedne každému. Tohle je divnokniha. Ale zatraceně dobrá divnokniha. Ještě bych chtěla vyzdvihnout naprosto dokonalou obálku od Lenky Šimečkové. Baví mě, že tu není vyobrazena hlavní postava, není to Hvězdopravec, nýbrž jeho osobní psychopompos, žena jménem Tabulová hora.

3,5/5 Musím říct, že z knihy nejsem tak nadšená, jak jsem doufala, že budu. Hlavním důvodem byl styl psaní, který mi prostě nesedl. Nedokázala jsem se začíst. Už jsem s tím, měla problém u Kaziměstů, ale tam mě bavilo zkoumat svět a postavy a kam směřují, že jsem to zvládla. Tady jsem měla i problém s akcí, které hlavně ve snovém světě bylo hodně, což mě úplně nesedí. Proto mě víc bavily části z reálného světa a zjišťovat co se Mikulášovi vlastně děje. Těch to kapitol ale bylo míň, což mi moc nepomohlo. Vedlejší postavy mi tu navíc oproti Kaziměstům přišly mnohem méně propracované. Myšlenka, svět a všechno kolem toho bylo ale naprosto úžasné. S utíkáním do snových světů před tím reálným jsem se dokázala ztotožnit (i když ty moje nejsou tak živé). A poslední kapitola byla naprosto perfektní! Celkově mi to vyzvedlo knihu, víš, než kdybych to soudila jenom podle výše zmíněného.