Hvězdopravec

Dospělácký svět. Realita, která se dá jen těžce snášet. Útěk. Útěk do snů, do snové říše. Rozpraskaná země, hora z pánevních kostí, galéra z lapisu lazuli, organické balóny, nebelryba, kožich ušitý z pšeničných klasů, či makovic, kmen satrapů, spící král v bílém mušelínu, krutovláda Severní koruny. Pavor nocturnus. Noční děsy. Jsem nadšená! Popisné části, autorova fantazie, originální prostředí, nádherná slovní spojení, metafory, přirovnání a detaily. To všechno mi bralo dech. Děj sám o sobě měl spád, bavil mě, líbilo se mi propojování a kontrast reálného a (pro hlavní postavu Mikuláše) šedivého světa s říší snů. Martin Bečan má svůj specifický styl psaní, který asi nesedne každému, ale mně zaujal, a to velice! Při čtení jsem nesměla ztrácet pozornost, musela jsem se soustředit, u jiných knížek můžete vypnout, nemusíte číst pečlivě každou větu, což ale rozhodně není Hvězdopravcův případ. Mezi květnatými popisy se zde najednou objeví kus akce nebo jiná důležitá informace a při troše nesoustředění bych se ztratila. To ale určitě z mého pohledu neberu jako negativum, naopak. Ano, byly tam drobnosti, u kterých bych si přála, aby byly více dovysvětleny, ale moc ráda jsem se nechala unášet dál v tom snovém vyprávění. Měla jsem o konci nějaké ty teorie, jak by mohl být příběh uzavřen, ale byla jsem moc příjemně překvapená...No a co si budem, i slzička ukápla. Celkově závěrečná myšlenka posunula celou knihu na vyšší level. Přemýšlím, že Hvězdopravec je možná, z hlediska světa a popisných částí, tou nejoriginálnější knížkou, co jsem kdy četla. Velikáánský doporučení! Rozhodně však nesedne každému. Tohle je divnokniha. Ale zatraceně dobrá divnokniha. Ještě bych chtěla vyzdvihnout naprosto dokonalou obálku od Lenky Šimečkové. Baví mě, že tu není vyobrazena hlavní postava, není to Hvězdopravec, nýbrž jeho osobní psychopompos, žena jménem Tabulová hora.

Oba světy, postavy, kontrasty a souvislosti, které mezi nimi čtenář postupně objevuje, mi naprosto vzaly dech. Celý příběh je vyprávěn velmi příjemným jazykem, který mi v průběhu čtení navozoval pocit, že já sama právě sním. Pravdou ale je, že aby se vám příběh líbil, musí vám vyhovovat i samotný autorův styl psaní. Neřekla bych, že je přímo strohý, ale rozhodně tu nečekejte stránky plné popisu krajinek či postav. Vlastně ani odstavce. Jedna věta stačí. Toto dává knize úžasný spád, na nic se nečeká a vy se rozhodně nebudete nudit, musíte ale být neustále ve střehu. Jsou knihy, u kterých můžete dvacet stránek nevnímat a nic vám neuteče, v Hvězdopravci vypnete na dobu jediné věty, a už nevíte, čí jste. V průběhu knihy mi to vůbec nevadilo, ale na konci jsem se začala trochu ztrácet a co se vlastně stalo, mi došlo až o pár chvil uvažování později :'Dd Přímo autorovi, bych proto doporučila v grandiózním finále příští knihy trochu zvolnit a v duchu trochu poklidnějších Kaziměstů jím své čtenáře provést. Zvláště u takto krátkých knih, není kam spěchat. ​ Už teď však vím, že Mikulášův svět se mi dostal hluboko pod kůži a až ve mně příběh trochu uzraje, ke knize se vrátím a ona se zařadí ke Kaziměstům a dalším knihám, které mohu přečíst třeba stokrát a přece mě nikdy neomrzí. Vidím to na solidní čtyři hvězdy - je tu prostor pro zlepšení, ale rozhodně se jedná o úžasný a nezapomenutelný čtenářský zážitek.