Hrobka

Povídky. Útvar, který nemám ráda, ale tady dává smysl. Tedy pokud tohle dílo autor zamýšlel jako zkušební. Povídek je 21 a jejich styl se liší jako den a noc. Některé jsou ohromně čtivé, propracované, dechberoucí a některé opravdu nudí, jsou až archaické nebo nevím, proč ji napsal. Je tu skvěle vidět práce se slovy. Z některých popisů čiší nevýslovná odpornost, abychom se v dalším ději vznášeli ve snové vizi a zabývali se přeludy nebo jinými dimenzemi. Některé povídky mají až hutnou hororovou atmosféru a některé ne. Celkově se ale kniha četla příjemně. Předpokládám, že jako úvod do díla HPL jsem nemohla zvolit lépe. Co mě ovšem nadchlo, jsou ilustrace od Františka Štorma. Pár tahy vystihnout podstatu děje, to je prostě umění.

Některé povídky slabší, ke konci knihy jsou lepší a lepší. Bylo to moje první setkání s autorem, musela jsem si pár prvních povídek zvykat, pak se některé staly poněkud předvídatelnými. Ve většině posledních příběhů se Lovecraftovi daří budovat atmosféru, takže mi zdlouhavé popisy ani nevadily. Mám chuť si přečíst jeho progres v dalších dílech spisů, přijde mi, že v autorovi je mnoho schopností, jen je musí ještě pořádně probudit :D