Homo Deus

Osobně se domnívám, že hlavním důvodem, proč Harari napsal "Sapiens" byla tato kniha. V "Sapiens" jen proběhla "dělostřelecká příprava" na útok na základní hodnoty lidstva a prezentace názoru, že lidstvo, jak jej známe, se nachází na počátku svého konce. Milovníci dystopií i utopií, dle individuálních preferencí (mám rád oba proudy), nebudou překvapeni. Jen asi málokdo z nich akceptuje tvrzení, že se nachází na počátku nové revoluce, která možná změní nejen mocenské paradigma, ale celý svět. A nebo také ne. Výhodou lidského myšlení je, že nedokáže plně přijmout nepředstavitelné, ale přesto miluje fantazii. Dle mého názoru nemá smysl číst Sapiens, aniž by čtenář následně nepokračoval ve výrazně provokativnějším pokračování. Ale to je jen můj subjektivní názor. Ztotožňuji se s autorovým pohledem, že žijeme v době nové dramatické změny a nikdo z nás netuší, na jakou trajektorii vývoje nás vystřelí. Nás jako lidstvo, společnost, masu i jedince. Nedokáži posoudit, jak moc dojde k destrukci lidského vnímání božství. Nedokáži posoudit, jak se s lidským pojetím božství vyrovná AI. Každopádně, tato kniha je přinejmenším úžasná výprava do fantaskního světa, který pravděpodobně číhá hned za prvními či druhými dveřmi "do léta". Jako doplněk k této knize bych vřele doporučil o pár let starší , optimistickou, esej francouzského filozofa Michela Serrese https://www.databazeknih.cz/knihy/palecka-esej-o-digitalni-revoluci-421136 Citace na závěr? Třeba tato: "Zbavili jsme jsme se konečného smyslu života výměnou za úžasnou moc a myslíme si , že jsme natolik chytří, že za ni nebudeme muset platit"

Harari chvíľu nechá nabudeného čitateľa pri pohľade na názov knihy v presvedčení, že sa dozvie čosi o svojej budúcnosti, kde si užíva privilegované miesto vládcu a všetko bude preňho jednoduchšie, lebo technologický prokrok smeruje k hotovému edenu na zemi. Tiež história, ako vľúdny svedok, hovorí v prospech nedosiahnuteľného pána poznateľného sveta. Ale čitateľ nie je sprostý, čitateľ vie, že v niečom bude háčik, ten dramatický háčik, pretože je to predsa pre čitateľa. Tak sa to robí. Ale je tam napísané „Homo deus“, takže sa teší, že k homo deovi dospeje, a teší sa, ako sa s ním stotožní. Začne čítať. A príde facka. A potom ešte jedna, a kopanec do gulí, a stena dá čitateľovi ďalšiu, a zaleje ho krvavá polievka, a má dočítané, a nevie čí je. A nevie, či je. A čo a ako, a vôbec. Čitateľ pochybuje o svojom úsudku, pochybuje o sebe, o svojom druhu a zase o sebe. Chodí mátožne a pochybuje. Už pochybuje aj o svojich pochybnostiach. Je vďačný za tú mentálnu nakladačku. On to videl, ale nie tak dôsledne, lebo sám na to nemal; už vidí viac, aký je jednoduchý, smiešny a tragický. A stotožňuje sa s tým. Stručné dejiny zajtrajška sú silné práve v kontexte súčasnosti. Pomenúvajú človeka minulého a človeka súčasného. Myslím si, že najprv treba premyslieť situáciu týchto dvoch a potom sa obrátiť k tomu tretiemu. To je kus roboty. Pravdaže, teraz hovorím o sebe.