21 lekcií pre 21. storočie

Tato kniha vyžaduje jediné - nečekat od ní odpovědi, ale jen a pouze provokativní náměty k zamyšlení. Osobně mi přišlo jako poměrně příjemné zakončení předchozích dvou knih, které předkládaly známá i neznáma fakta z minulosti a "Jolandiny" vize budoucnosti v neotřelých souvislostech. Já si ji užil, byla zábavná a především - nedává odpovědi, provokuje k úvahám. Možná zbytečným, možná chybným a možná zcela absurdním. Ale úvahy o budoucnosti lidstva odjakživa patřily k těm nejzábavnějším, nejzneužívanějším a nejnesmyslnějším. Věštírna v Delfách by mohla vyprávět (kdyby mohla) a Kassandra by určitě u táboráku nezůstala stranou. A dopadla by stejně jako tehdy. Tak směle do toho, jak moc jsme se mýlili se už nejspíše nedozvíme. Zůstane jen pár jistot, třeba ty citované: "Lidská blbost je jednou z nejdůležitějších dějinných sil, a přesto ji tak často podceňujeme." "Svět je ale mnohem složitější než šachy a lidský rozum je mnohdy příliš krátký – a tak i docela racionální lidé často provádějí neuvěřitelné hlouposti." "Mnohá náboženství hlásají pokoru, ale považují se za nejdůležitější věc ve vesmíru." "Jednoho moudrého starce se zeptali, jestli odhalil smysl života. Víte, co odpověděl? „Zjistil jsem, že jsem na světě, abych pomáhal druhým. Ale proč jsou tady oni, na to jsem ještě nepřišel."

Velmi inspirativní kniha, která rozhodně nenechá žádného čtenáře lhostejným. Autor předkládá svou vizi budoucnosti, a to na základě vyhodnocení vývoje lidské společnosti od jejího formování až do žhavé současnosti. Některé predikce vyznívají značně pesimisticky například ty, které se týkají využití (nebo snad zneužití) biotechnologií a umělé inteligence. Přiznám se, že k jakýmkoliv prognózám vztahujícím se k relativně daleké budoucnosti (např. rok 2050) jsem dost skeptický. Pamatuji totiž doby, kdy se zcela optimisticky mluvilo o tom, že na začátku 21. století se bude běžně létat na jiné planety, najde se lék na rakovinu AIDS a další nevyléčitelné nemoci. Přehnaná očekávání se tedy nenaplnila. Takže i autorovy závěry v tomto ohledu beru s rezervou. Velmi se mi líbily kapitoly zabývající se náboženstvím, imigrací, terorismem a dezinformacemi. Autor v sobě rozhodně nezapřel historika a jednotlivé aktuální problémy globálního charakteru analyzuje právě z historického hlediska. Největší přínos knihy vidím v tom, že srozumitelně artikuluje rizika a hrozby, kterým může lidstvo v budoucnu čelit. Ne vždy však Harari nachází odpovědi a nechává na čtenáři, aby je hledal spolu s ním. Někdy totiž bývá důležitější formulovat ty správné otázky...

Tohoto izraelského autora mám moc ráda, Sapiens jsem si dokonce koupila. U této knihy jsem však trochu rozpačitá. Autor otvírá zajímavá témata, která budou určitě v následujících desetiletích probírána čím dál častěji. Zamýšlí se nad genetickým inženýrstvím, digitální diktaturou, umělou inteligencí a přirozenou hloupostí, vzděláním, univerzálním nepodmíněným příjmem a spoustou dalších témat, jež rezonují naší společností. Občas jsem však měla dojem, že klouže po povrchu, nabízí vývody, které by se daly s úspěchem zpochybnit. Anebo klade příliš mnoho otázek, na které nenachází odpověď. Ale pak jsem si řekla - kdo ví, jak to tu bude za 50 let vypadat? Copak v roce 1970 dokázali předvídat, jak se bude společnost rozvíjet? A přestala jsem to brát tak vážně, ale pouze jako náměty k přemýšlení. A za to si 4* určitě zaslouží.