Nádherný příběh o životní lásce Samuela a Patricii. To, že Patricie hledala Sama a nemohla ho najít, to beru. Ale po té, co kluci vyrostli, a Samuel nehledal Patricii, když věděl přibližně kde, to beru jako slabost a strach. Jako červenou knihovnu tuto knihu nelze považovat, protože je spíše o životě Samuela a jeho dvou synů a životě Patricie, jejích cest za fotografováním po celém světě.

Spíše než příběh vnímám sled myšlenek napříč běžícího času. Čas života. Hodiny. Minuty. Pokud musíme tento čas prožívat ve všudypřítomném pocitu ztráty, plyne úplně jinak. A časem, opravdu až časem, zjistíme, že jsme si na troskách a střepech minulosti, vybudovali nový domov. Pro mě je také domov tam, kde jsou moji lidé. Je úplně jedno, zda s nimi spím v hotelovém pokoji, nebo pod hvězdami. Myšlenkami vystavěný děj, logiku ani uvěřitelnost bych neřešila. U snů je také neřešíme.