Hodina duchů

Perfektní publikace rozebírající praktickou stránku neduhů současného vzdělávání, které ve finále vedou k degeneraci vzdělávacího systému a potažmo i intelektuální degeneraci osob vzdělávajících se v něm. Je to až děsivé. Neustálé reformy vzdělávání pod vedením samozvaných "expertů na vzdělávání" údajně mění systém vzdělávání k lepšímu, ale v realitě jej spíše paralyzují a znehodnocují. Všichni se bezhlavě ženou za naplněním uměle vytvořených bezobsažných "kompetencí", které zatlačují do pozadí tradiční obsah i význam vzdělávání. Již není v kurzu číst a o nabytých vědomostech přemýšlet, stačí, že je člověk schopen případě potřeby informaci vyhledat. Když člověk tohle čte, už se ani nediví, jak je možné, že společnost je čím dál hloupější.

Praxe nevzdělanosti je mnohem náročnější čtení než teorie nevzdělanosti. Zaprvé, za těch několik let autor lehce zahořkl (což se při existenci ve vzdělávacím systému, jaký popisuje, není čemu divit). Zadruhé, nejde tentokrát o prosté konstatování neutěšeného stavu vzdělání a vzdělávání v současné společnosti, ale autor si z pozice filozofa klade otázky po smyslu a původu tohoto stavu. Ne se vším lze souhlasit (na rozdíl od minulé knihy, kde bych podepsala snad každou větu), něco jsou moc zajímavé myšlenky. Ale v jednom je kniha velmi pozitivní. Člověk si uvědomí, v jak skvělém stavu český vzdělávací systém oproti "vyspělému" vzoru Německa a Rakouska, je. A skoro mám pocit, že navzdory všem snahám se reformátorům školství nepodaří nám ho rozvrátit do této podoby. Doporučuji k přečtení především všem těm, kteří by chtěli u západních sousedů hledat inspiraci pro české školství a vědu, protože to, co autor popisuje, je skutečná katastrofa vzdělání.