Na tuhle knihu mne navnadil ... thriller Království kostí od Rollinse, kde o mateřský strom šlo v závěru, tak jsem čekala vědeckou publikaci na toto téma. Kniha je ale mnohem čtivější, nehraje si na vědecké pojednání, nýbrž je o životě - v přírodě a s přírodou. Jak taky jinak, když autorka pochází z dlouhé linie dřevorubců v Britské Kolumbii, takže se stromy je jedna rodina. A s jakými stromy, velikány, mamuty, v nekonečných lesích, horách, údolích, pro nás středoevropany zcela nepřestavitelnými, O stromech, jejich komunikačních sítích, soužití s houbami a dalšími organizmy, jejich vývoji a využití lesa člověkem, dnes jednoznačně plundrování bez toho, aby někdo dohlédl pár let či století za svůj horizont, to vše je podáno čtivě, jednoduše a důkladně. S autorkou-hrdinkou se noříme do hlubin lesa, pod povrch, ke kořenům, setkáváme se s mykorhizními houbami, sledujeme růst, potřeby, vývoj, a hlavně vztahy. O vědeckém záměru nemůže být pochyb, když knihu doplňuje obsažný seznam zdrojů a nedílný rejstřík. Skvělé pokračování informačních základů z našeho domáčtějšího prostředí evropského lesa v sérii knih od Wohllebena. A dobrým souputníkem by byl také Propletený život. Ale kniha se dá číst samostatně, třeba i "jenom" jako dobrodružný životopis z Britské Kolumbie... Však se setkáváme nejen s rostlinstvem všeho druhu, přírodou a lesní, horskou krajinou, ale také s všemožným živočišstvem včetně grizzlyů z očí do očí, ale také s vodami a splavováním klád či býčím rodeem...

Suzanne Simardová Hledání mateřského stromu Kniha v knize a les v srdci. Tak mi kniha přijde: jako pocta životu v lesích, v přírodě. Kniha překvapivě není určena výhradně těm, kdo vyhledávají knihy o přírodě. Jde o mnohovrstevnatý autobiografický román protkaný literaturou odbornější, faktickou, jde také o strhující manifest života. Život se v díle ozývá, klepe nám na rameno. Ačkoli to asi autorka neměla v plánu, na konci knihy si čtenář prostě musí uvolnit sevřené pěsti a vytřepat chmury z hlavy, nejlépe pěknou svižnou procházkou. Držela jsem jí pěsti celou tu dobu. A po dvojím dočtení a průběžném poslechu přikoupené audioknihy, se i já zamýšlím, jak zachránit les u nás za chalupou. Jak my hospodaříme s lesy? Co děti našich dětí, budou moci taky běhat po lese jako já? Jakmile jsem dočetla zatím kompletní dílo Petera Wohllebena a Propletený život Merlina Sheldrakea a řadu knih Jane Goodallové nemohla jsem minout knihu Suzanne Simardové bez povšimnutí. Jsem ráda, že jsem knihu našla a postupně se do ní začetla. Setkání se světem autorky mi vnuklo řadu myšlenek a nápadů k dalšímu studiu. Všem výše zmíněným autorům je společná jedna věc: to, o čem se v jejich knihách dočteme, to je jejich životním posláním. Proto jejich knihy dobře fungují. Přesně to je i náplní a kouzlem této knihy. Je to kniha velmi rozsáhlá a obsahuje mnoho popisů vědeckých bádání, zachycuje významnou část Suzanne od dob studií (s nějakými krásnými probleskujícími odkazy i na dětství prožité v lesích Britské Kolumbie. Její rodný dům ve městě Nelson, ale i domy obou jejích babiček a dědů se nachází právě v kraji nejkrásnějších lesů na světě.). V jejím rodu se to hemží jak opravdovými dřevorubci, tak velmi skutečnými kovboji. Každý člen v rodině je lyžařem, hospodářem, horalem: autonomní a životaschopnou jednotkou. I její bratr Kelly je (byl) dřevorubec. Britská Kolumbie má krásné latinské motto: Splendor sine occasu (Nádhera bez konce). A dokumentem této nesmírné krásy je také tato kniha. Ať už vás ekologie děsí nebo naopak zajímá, jakmile se do knihy začtete, rozhodně ji neodložíte. Nejde jen o další knihu na ekologické téma, nejde jen o popularizaci vědeckých poznání nebo o zmapování boje kanadské lesní ekoložky a bioložky s větrnými mlýny politiky lesní zprávy. Je to hlavně příběh silné a hlavně velmi, velmi odvážné ženy. Krom detailního popisu vývoje jejích bádání na poli wood wide web (lesní internet), který se zaměřuje na to, jak spolu celý lesní (potažmo přírodní) ekosystém spolupracuje, můžeme sledovat také její úžasný osobní vývoj jako laborantky, vědkyně, badatelky, dívky, studentky, dospělé ženy, milenky, matky dvou dcer, dcery svojí vlastní tvrdohlavé matky, manželky, pacientky a také bojovnice s těžkou chorobou, přítelkyně a hlavně Suzanne. Té Suzanne, co si něco usmyslí, načrtne si cestu, udělá si plán a jde za svým cíle Té Suzanne, kterou prostě musím obdivovat. I přes její chyby, naivitu a určitou váhavost na počátku její cesty vědkyně. Naopak-díky těmto „slabinám“ jsem si ji zamilovala ještě více, neboť ji to činí více smrtelnicí, která všem posílá jasnou zprávu o tom, že když ona dokázala tolikrát vstát, dokážeme to rozhodně i my. Díky podpoře své rodiny a přátel, díky plamenu v srdci a touze zachránit svůj les, svoje douglasky i borovice pokroucené a úžasné břízy i olše. Překoná mnoho překážek a prosadí svůj zpočátku slabý ženský hlas v tehdy ryze mužském oboru. Dokázala (např. ještě v roce 1996! - tedy nedávno) bojovat proti plošnému postřiku stromů herbicidy. Ačkoli riskovala, že ztratí hlas vědkyně, že nezíská další granty na svůj výzkum, nevzdala se. Jak její hlas postupně sílil, získávala odvahu a méně se trápila urážkami a prohrami. Nenechala se odradit. „Začala jsem tedy podnikat výzkumné výpravy, abych zjistila, kde jsme se tak šeredně spletli, a abych rozlouskla záhadu, proč se krajina sama zahojí, když jí k tomu dáme prostor jak jsem viděla v případě vlastních předků, kteří káceli lehčí rukou. Bylo zvláštní, téměř strašidelné, jak se má práce prolínala s mým osobním životem a splývala s ním tak důvěrně jako prvky ekosystému, které jsem zkoumala.“