Hladová smečka

„Jsi v Norsku a mezi Nory, Haralde. Nikdo neumí bojovat, milovat a pít lépe než my.“ Drsná hrdinská fantasy, která mě nechala vzpomenout si na rané povídky Roberta E. Howarda a v závěru zas připomněla ty nejlepší kousky Davida Gemmella. Martin Sládek se poměrně striktně drží při zemi a nezahlcuje děj přílišným množstvím odboček nebo fantastických udělátek. Ne že by nedošlo na zvraty či magii, ale jedním i druhým autor šetří pro ty nejpříhodnější momenty. Evidentně si užívá prostředí a atmosféru studeného Norska, ve kterém se parta Dánů právě utrhla ze řetězu. V tomhle ohledu je nemilosrdný až krutý, aniž by přitom působil jakkoliv samoúčelně. Nejvýraznější emoce zde přitom vzbuzuje paradoxně záporná postava, protože na jejím místě byste určitě jednali stejně. Vedle skvělých bojových scén tu ale fungují i ty hororové, které po vzoru plíživé hrůzy děsí tím, co zůstává nevyřčeno. Škoda ovšem je, že tyhle etudy působí při zpětném pohledu zbytečně, protože hlavní gró zápletky je někde jinde.

Románová prvotina Martina Sládka Hladová smečka je severská fantasy jako vysoustruhovaná přesným obráběcím CNC strojem. Dvě smečky znepřátelených Vikingů, jedni touží po zlatě, druzí po pomstě. A mezi nimi tulák a dobrodruh Harald, který vládne stejně dobře sekerou jako magií. Rámec příběhu si Sládek zvolil výborně a stejně dobře se vypořádal i se zápletkou. Jeho styl je drsný, ale ne brutální. Svět, který popisuje je uvěřitelný, a jeho hlavní postavy mají potenciál stát se hrdiny, opěvovanými u praskajících krbů za dlouhých zimních večerů. Nic tu není kašírované, nic tu není ošizené. Tah na bránu je sice pozvolný a vláčný, ale dostatečně dramatický a napínavý, aby ani chvíli nenudil. Sládkovi se dokonce podařilo nezpanikařit s blížícím se koncem a zkušenou rukou lodivoda vystřihl finále jak z partesu. Zřejmě při něm stáli všichni bohové Ásgardu. Rozhodně se těším na další jeho literární počiny.