Hitman Místní hrdinové

Naprosto úžasnej trip uchylovinama. Hitman mi chyběl a jsem moc ráda, že se ke mně dostaly i tyhle první díly. Začátek byl super. Měření pinďourů v zabijáckém stylu vhodně nažhaví na to, co bude dál. Takže kdo neví, co drží v ruce (jako komiks Hitman, ne toho pinďoura), má možnost si další četbu rozmyslet. A říkám to předem. Chybu udělá. Takže...co se stane, když nechcete pracovat pro parchanty a chytat pro ně superhrdiny? Půjdou po vás. Ale sorry, jakej debil se rozhodne jít zrovna po Tommym? Já vím, souško, já vím. Solidní debil. A taky Green Lantern. Páč má pifku, protože si myslí, že po něm jde Tommy. Zrovna Tommy, kterej se kamarádí s každým, kdo mu zaplatí pivo. Což ten týpek ani neudělal. Padouch!!! Za to si kulku zaslouží!!! ("Normálně superhrdiny nestřílím, kámo - ale ty ses přiblížil momentu, kdy možná udělám výjimku...") Smála jsem se jako blázen. A smála a smála. Týmovka jako z vlhkejch snů každý normální holky (a jestli u vás nic, je to jasný, nejste normální...nebo holka), která sice neskončí happyendem a za zpěvu She's like a wind a závěrečného hudlana, ale i tak to stojí za to. Plus závěrečná epizodka v podání nejlepších zabijáků v okolí (čili od Noonnana) a pár zombie. Mňam.

Díky Monaghanově svéráznému přístupu k životu a jinejm průserům (pár pivek, bouchačka plná neklidných nábojnic a pokec s kámošema v hospodě vyřeší prakticky všechno) si mě jeho příhody rychle získaly. Druhé album začíná přesně tam, kde skončilo to předchozí, takže vás čeká další nadupaná jízda plná zběsilé střelby, bizarních postav, černého humoru a dialogů, které jako by napsal Quentin Tarantino ve své nejlepší formě. Spokojenost po všech stránkách.