Prastará kniha krále Šalamouna, v níž jsou uvedena pravá jména démonů, je artefaktem, po jehož vlastnictví prahnou všichni - templáři, kabalisté, démoni i agenti tajné vládní organizace. Každý z nich má k tomu jiný důvod a Mel Odom jim jeho hledání rozhodně neusnadňuje. Druhý díl trilogie z prostředí počítačové hry Hellgate London poskočil o čtyři roky a ještě více rozvrstvil společnost, která se snaží přežít v troskách města. Ke smrtící ruletě se přidali noví aktéři a nebezpečně zamíchali sázkami. Odom je maximálně přesvědčivý v bojových scénách, při jejichž čtení zapomenete na všechno kolem a skoro nestačíte obracet stránky. Ovšem tam, kde zařadí neutrál, nebo dokonce vsune romantickou linku, trochu ztrácí dech a z šikanzenu se stane rozhrkaná lokálka, kterou je do kopce potřeba i tlačit. Díky tomu je často vlastní bojová akce zajímavější než její výsledek, důsledky a naplněné či zmařené cíle. Vzato kolem a kolem, Goetia je solidní čtení, kterému chybí jen ono pověstné kopnutí do vrtule, aby se stalo svůdným, uhrančivým a nezapomenutelným.

Kniha vcelku ušla, i když to není můj šálek kávy.