Given

OMG! Tak tohle se mi začíná teda fakt líbit! Upřímně, nikdy jsem asi nebyla ten typ kdo by vyhledával LGBT mangu, ale tohle… Ještě k tomu hudební manga… O tom už něco vypovídá! A tenhle díl za mě ještě lepší než jednička! Tyjo, teď dokonce začínám přemýšlet nad tím, jestli si tuhle sérii nekoupím… Ale ještě se uvidí… P.S. Nečekala bych že pusu dá Uenojama Mafujovi! Čekala bych to spíš naopak, ale jo no… Hlavní hrdina… :D Ale přiznávám že to bylo mega cute!

Jestli první díl naznačil, že tohle bude emoční šleha, druhý díl se s tím už vůbec nepáral a řekl to na plnou pusu. A řekl to teda moc dobře! Dvojka uteče až moc rychle. A to je moc škoda, protože jeho příběh, byť hodně kratičký v tom celém úseku, je prostě tak plný emocí, až to může působit jako moc najendou. Už jenom proto, co bylo řečeno v minulosti a jaká na to byla reakce, takže všechno dává smysl a o to víc je náročný pro všechny na zpracování. Všechny v příběhu i pro mě čtenáře. Co se stane v přítomnosti během příprav na první společné vystoupení, co v sobě Mafuju všechno schovává. Ale občas je třeba to ze sebe dostat ven. Pokud najdete sílu odpustit sami sobě. Jenže každému je jasný, že to má háček. Háček Ue. Takže když potom přijde čas na to, aby to šlo ven, tak jde ven všechno. To z minulosti i to, co se začíná vytvářet v přítomnosti. A ono závěrečné povzdechnutí je proto už jenom prostě fajn. Jako kdyby bylo třeba nejenom to ze sebe všechno ze sebe dostat, ale zároveň ujištění, že je to všechno ok; od někoho, kdo tam byl předtím celou dobu. Že je ok nezůstat stát na místě. Patří to k té nejistotě, jestli tímhle chováním nejste zrádce. Zrádcem toho, kdo už tady není. A to bylo zvládnutý dobře. Druhý díl se teda moc povedl a už se moc těším na trojku :)