Ghúl

Bylo to strašné. Ne, že by to byla nestvůra, které by jste se báli. Největší hrůza tady je z těch, kteří by vás mněli chránit. Kniha je na téma -'' Páni kluci '' a byla by fakt skvělá, kdyby šlo o rošťárny dvanáctiletých kluků o prázdninách a jejich fantazii. Bolí mně u srdce z té hrůzy, čeho jsou lidé schopni dopustit se na dětech a zničit jim jejich dětství i budoucnost. Tim si povzdechl. Chtěl synovi slíbit, že to tak skutečně je, že léto je nekonečné a že jeho nejlepší kamarádi zůstanou jeho nejlepšími kamarády navždy, ale pravda byla taková, že život takhle nefungoval. Když mu bylo dvanáct, věřil, že léta jsou nekonečná a život také. Ale teď už věděl, že to tak není. Nic nebylo nekonečné. Nic netrvalo věčně. Nic nebylo věčné. Ani život. Ani léto. Ani přátelství. Ani láska. Protože ghúlové tyhle věci ohlodávají, dokud z nich nezbyde zhola nic. Jediné, co přetrvá navždy, jsou jizvy a nestvůry.

Dejte mi knihu o partě kluků, letních prázdninách a temném tajemství a já se budu bavit. Vím, že to tu už bylo a Temnému létu to nesahá ani po kotníky, Kingovi také ne. Ale je to čtivé, není to moc strašidelné (takže srabíci jako já jsou spokojeni) a je to ... prostě návrat do dětských let. Vážnější linka než ta s Ghúlem, je téma násilí v rodině, patologických vztahů, přerod z dětských let do reality puberty a uvědomování si, jak svět vlastně funguje. Vím, že to není dokonalé, ale kniha mě bavila a jako odpočinek od starostí fungovala.