Bylo to strašné. Ne, že by to byla nestvůra, které by jste se báli. Největší hrůza tady je z těch, kteří by vás mněli chránit. Kniha je na téma -'' Páni kluci '' a byla by fakt skvělá, kdyby šlo o rošťárny dvanáctiletých kluků o prázdninách a jejich fantazii. Bolí mně u srdce z té hrůzy, čeho jsou lidé schopni dopustit se na dětech a zničit jim jejich dětství i budoucnost. Tim si povzdechl. Chtěl synovi slíbit, že to tak skutečně je, že léto je nekonečné a že jeho nejlepší kamarádi zůstanou jeho nejlepšími kamarády navždy, ale pravda byla taková, že život takhle nefungoval. Když mu bylo dvanáct, věřil, že léta jsou nekonečná a život také. Ale teď už věděl, že to tak není. Nic nebylo nekonečné. Nic netrvalo věčně. Nic nebylo věčné. Ani život. Ani léto. Ani přátelství. Ani láska. Protože ghúlové tyhle věci ohlodávají, dokud z nich nezbyde zhola nic. Jediné, co přetrvá navždy, jsou jizvy a nestvůry.

"Některé jizvy nám zůstanou na celý život." Veliké, opravdu veliké překvapení! Dlouho jsem nečetla takto čtivou, napínavou knihu, od které se prostě nešlo odtrhnout. Nevěřila bych, že mě tato tematika tolik pohltí. Příběh má daleko větší přesah, než se může z anotace zdát. Skvěle napsáno, pane Keene, smekám!