Ghúl

Prázdniny malých dvanáctiletých kluků, kteří jsou kamarády v pravém slova smyslu, se stanou zlou noční můrou. Otázka je, co je to nejhorší na celém vylíčeném příběhu. Lidožroutská bytost poznamenaná božím hněvem, zahnaná do smrdutých temnot je možná jenom slabý odvar skutečného zla, kterému musí tito malí chlapci čelit ve svém "normálním" životě. Kromě hororového námětu se kniha zabývá velice ožehavou otázkou dětství, dospívání a toho, jaký vliv mají zkušenosti a události, které si neseme z dětství, na náš další vývoj, povahový charakter a následující život, ve kterém se dřívější poznamenané a týrané děti často v dospělosti sami stávají nenáviděnými krutými rodiči. Stigmata spáchaného zla na dětech jsou často velmi hluboká a traumata z prožitých zlých zkušeností doživotní. Člověku je z toho opravdu zle, zvlášť při pomyšlení, že dítě se nemůže nijak bránit.

Miluju tyhle příběhy, kdy banda kluků nebo dětí bojuje proti nějakému zlu nebo příšeře. Dospělí jim většinou nevěří a v podstatě jim hází klacky pod nohy. Rodiče v téhle knize jsou ale úplně jiný level! Totální dno! I když mě příběh náramně bavil, tak se mi četl právě kvůli tomuto velmi těžce. A ten konec...ten mě úplně dostal. Smutné je, že někdo takový horor opravdu zažívá. I bez ghúla je to síla.