Gentleman v Moskvě

Kdysi jsem zkoušela Gentlemana v Moskvě číst jako tištěnou knihu, ale nějak jsem se nemohla začíst. Ale pořád mi ta anotace "visela" v hlavě, tak jsem nakonec zkusila audioknihu a vyplatilo se, protože mne tohle docela bavilo. Zaujalo mne to téma aristokrata žijícího v moderní době - vyrovnávání se starého s novým. A jak někdy stará generace naráží na novinky a ne příliš příjemné změny. Jedná se také o zajímavý odraz společnosti v Rusku v první polovině a na začátku druhé poloviny 20. století. Autor tu nastavuje docela zrcadlo dané době a dělá to způsobem docela zajímavým -skrze postavu, která je v domácím vězení a nesmí opustit budovu. A přesto se i na takto uzavřeném prostoru odráží probíhající historické, společenské změny. Zajímavé. Přišlo mi, že se autor pokouší o velký ruský román o ruské aristokratické duši - jenže z pera neruského autora mi to neznělo úplně autenticky jako to třeba můžeme znát od ruských klasiků doby romantismu či realismu. Spíš se jedná o "umělou" stylizaci, z níž je ale znát, že se skutečně jedná jen o stylizaci. Přitom ale nemůžu říct, že by hlavní hrdina nebyl sympaťák. Protože hrabě Rostov byl vcelku příjemný hlavní hrdina, jehož osudy mne vlastně ve výsledku dost bavily. Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Doporučit asi mohu, zkuste vytrvat přes ten začátek, který je hodně rozvláčný a pomalý. Čím víc se člověk blíží ke konci, tím víc to nabírá na spádu. Tištěný text mi možná nesedl, ale v audio podobě to bylo moc fajn.

Tato kniha si svůj přívlastek bestseller - nejlepší kniha roku, podle několika renomovaných novin a časopisů, plně zaslouží. Na 470 stranách knihy jsem spolu s hrabětem Rostovem prožíval každý den jeho domácího vězení v hotelu Metropol. Autor mistrně popsal na několika lidských osudech pár desetiletí budování komunismu v Sovětském svazu po VŘSR. Není popisováno žádné násilí, gulagy, metody tajné policie, ale přesto čtenáře mrazí z toho, jaký osud potkal hraběte a jak je to vůbec možné přežít. Den po dni, rok za rokem se odvíjí jeho příběh a jemu blízkých několika osob. Závěr vyznívá docela optimisticky, asi i proto, že se nejedná o ruského autora, ale o Američana. A ti jsou spíš na ty šťastné konce. Smekám ale před tím, jak Amor Towles dokázal popsat poměry v tehdejší Moskvě, charaktery lidí, životní podmínky a systém, který po revoluci nastolili bolševici v SSSR. Za mě jasných 5*.